Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 3/11

Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká (soudce zpravodaj), Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ve věci ústavní stížnosti Evropské demokratické strany, sídlem Praha 6, Na Baště sv. Jiří 9, zastoupené Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2010 ve věci sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení ustanovení , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž mělo dojít k porušení ustanovení ve spojení s y (dále jen " ") tím, že byl v důsledku zákonem stanovené volební aritmetiky porušen princip rovnosti hlasů při volbách zastupitelstva obce Jiřetín pod Jedlovou, jež proběhly ve dnech 15. a 16. října 2010.

Stěžovatelka, která ve jmenované obci postavila neúplnou kandidátku (tříčlennou kandidátku ve volbách do sedmičlenného zastupitelstva) tvrdí, že aplikací ustanovení , o volbách do zastupitelstev obcí, jehož zrušení projednávanou ústavní stížností navrhuje, došlo k porušení principu rovnosti hlasů, neboť váha hlasů voličů Evropské demokratické strany byla snížena o 57,143 %. Stěžovatelka vytýká platné právní úpravě, že pokud se občan s volebním právem svobodně rozhodne podpořit (pouze) kandidující politickou stranu či hnutí s neúplnou kandidátní u, propadne mu část hlasovacího práva, což odporuje principu rovnosti.

Dle názoru stěžovatelky není možno interpretovat rozhodná ustanovení tak, že hlas voliče, který využije pouze jednoho hlasu (či hlasuje pro neúplnou kandidátní u), je natolik devalvován, že ve své podstatě ztrácí jakoukoli váhu. Ve smyslu ustanovení y přitom není přípustné nutit voliče, aby odevzdával všechny hlasy, tedy v případě obce Jiřetín pod Jedlovou odevzdávat všech sedm hlasů, ačkoliv má v úmyslu hlasovat pouze pro kandidátní u stěžovatelky. Ústavně konformním výkladem je proto dle stěžovatelky takový přepočet hlasů, který zajistí jejich rovnost; pro přepočet odevzdaných hlasů tak navrhuje postup, na jehož základě by jednotliví kandidáti získali takový počet hlasů, jenž by odpovídal podílu počtu zaškrtnutých kandidátů (čitatel) a počtu volených zastupitelů (jmenovatel).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud vzal při posuzování projednávaného podání v úvahu, že ačkoliv se projednávaná materie týká voleb a volebního soudnictví, uplatněný návrh stěžovatelů je ústavní stížností podle písm. d) y ( a násl. , o Ústavním soudu), nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle písm. e) y ( a násl. ), který se vztahuje pouze k volbě poslance či senátora. Účelem ústavní stížnosti je ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak podstatou otázky přezkoumávané Ústavním soudem, tak i procesními podmínkami, jakými mohou být otázky lhůty pro podání návrhu, aktivní legitimace navrhovatele, vymezení okruhu účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení apod. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že odlišně vymezený účel obou typů řízení není na překážku použití obecných právních závěrů, které Ústavní soud vyjádřil ve své dřívější čistě volební judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 43, str. 505 a násl.).

Při rozhodování ve volebních věcech vychází Ústavní soud z toho, že pro postup v řízení v rámci volebního soudnictví plyne vyvratitelná domněnka, dle níž volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je nutno poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového, nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popřípadě na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (viz nález ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 28, str. 25 a násl., vyhlášen pod č. 476/2002 Sb.). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví). Z toho je třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily, nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstatné však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu (viz nález ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 36, str. 185 a násl., vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.).

Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení mj. uvedl, že i kdyby bylo stěžovatelce v případech, kdy hlasující zaškrtli celou její kandidátní u, přiděleno všech sedm hlasů, přesunul by se její nejúspěšnější kandidát z osmnáctého na patnácté místo, pročež by mandát nezískal. Je tedy zřejmé - a tomuto závěru stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak neoponuje -, že v projednávané věci není dovoditelná kauzalita mezi tvrzenou volební vadou a volebním výsledkem, tedy mezi volební formulí "poškozující neúplné kandidátní listiny" (ustanovení ) a skutečností, že žádný z kandidátů Evropské demokratické strany nebyl v obci Jiřetín pod Jedlovou zvolen do obecního zastupitelstva při komunálních volbách konaných ve dnech 15. a 16. října 2010.

Ústavní soud konstatuje, že projednávaná ústavní stížnost představuje argumentačně pouze opakování návrhu na rozhodnutí o neplatnosti voleb, o němž rozhodl krajský soud napadeným usnesením, na jehož odůvodnění, zvláště za situace, kdy stěžovatelka nenamítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení d, je možno v podrobnostech odkázat.

Pouze nad rozhodný rámec je možno poznamenat, že stěžovatelkou předestřený způsob převodu hlasů pro jednotlivé kandidáty byl v předmětném řízení zcela irelevantní a ve své podstatě je toliko akademickou úvahou de lege ferenda, neboť vychází z principu tzv. kumulativního hlasování, jež však zjevně v zákoně č. zakotveno není (srov. Balík, S.: Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky, Praha 2009, str. 96, 109). Stěžovatelkou preferovaný způsob přepočtu hlasů by nadto v daném kontextu mohl poškozovat kandidátní y úplné, což je za situace, kdy by politické entity měly usilovat o maximální volební zisk ( y), představa značně absurdní, jež by v žádném ohledu nezajišťovala stěžovatelkou akcentovaný princip rovnosti hlasů. Na stěžovatelkou poukazovanou nerovnost je ostatně pamatováno v ustanovení , dle kterého je neúplným kandidátním listinám snižována klauzule pro vstup do skrutinia (viz Lebeda, T.: Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva, in: Acta Politologica 3/2009, str. 334, www.acpo.cz).

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle mimo ústní jednání odmítl.

Odmítnout musel Ústavní soud současně i stěžovatelčin návrh na zrušení ustanovení , neboť tento návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Pavel Rychetský

předseda Ústavního soudu