Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 414/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2010, č. j. -350, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím došlo k porušení práva na soukromí ve smyslu d (dále jen ""), a práva na respektování rodinného a soukromého života podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení práva na spravedlivý proces (y).

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2010, č. j. -350, byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. června 2010, č. j. -286, tak, že bylo určeno, že manželství mezi A. M. a žalovanou M. M. (stěžovatelkou) je neplatné, neboť A. M. (původní žalobce) nebyl v důsledku duševní choroby způsobilý k uzavření manželství [ ve spojení s a 2 , o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Odvolací soud považoval na rozdíl od soudu prvního stupně podání, jímž A. M. požadoval určení neplatnosti manželství za řádný návrh na zahájení řízení.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Z pohledu jednoduchého práva došlo dle jejího názoru k nesprávné aplikaci § 15 odst. 1 a § 16 zákona o rodině. Odvolací soud rovněž porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, neboť rozhodl zcela opačně (a tedy překvapivě) než ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí (třebaže se jednalo i jiný senát téhož soudu). Se zásahem do práva na spravedlivý proces pak koresponduje i zásah do práva na ochranu soukromí a rodinného života.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též ""). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. V dané věci je třeba vyjít z toho, že se jedná o věc statusovou (neplatnost manželství), upravenou v zákoně o rodině. Ústavní soud se k věcem upraveným v zákoně o rodině vyjádřil v usnesení

sp. zn.

(rozhodnutí dostupné http://nalus.usoud.cz). Přestože se toto usnesení týkalo rozvodu manželství, lze vztáhnout závěry v něm obsažené i na situaci stávající (neplatnost manželství). Vzhledem k tomu, že se k podání ústavní stížnosti ve věcech upravených zákonem o rodině, kdy příslušná rozhodnutí zakládají či mění osobní status fyzických osob, resp. ve věcech rozvodu manželství, explicitně nevyjadřuje, posuzoval Ústavní soud v citovaném rozhodnutí otázku, zda ústavní stížnost za dané situace vůbec z ústavněprávních hledisek připustit. V daném případě totiž proti sobě stojí ústavní princip právní jistoty jako atribut právního státu a z druhé strany princip individuální spravedlnosti, tj. otázka ochrany základních práv, která mohla být v řízení, jehož výsledkem bylo vydání příslušných rozhodnutí ve věci rozvodu manželství, resp. neplatnosti manželství, porušena. Princip právní jistoty se v tomto případě projevuje jako požadavek stability pravomocně konstituovaného osobního statusu fyzické osoby. Přitom jak princip právní jistoty, tak ochrana ústavně zaručených základních práv jsou podstatnými prvky ústavnosti, které je nutné pojímat komplementárně, nikoliv kontradiktorně, přičemž tyto principy nejsou ve vztahu jednou provždy dané hierarchie.

6. Po zvážení této otázky dospěl Ústavní soud k závěru, že respektování právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu (y ČR) musí mít v případě posuzování ústavní stížnosti směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí o neplatnosti manželství, prioritu před principem spravedlivého rozhodování, jehož porušení stěžovatelka v ústavní stížnosti také namítla. Případná kasace napadených rozhodnutí o neplatnosti manželství by znamenala zásah do principu právní jistoty, do té míry a s takovými možnými důsledky, že by v podstatě šlo o popření základního atributu právního státu, tj. principu právní jistoty. Z tohoto důvodu nebylo možno zkoumat, zda napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do stěžovatelkou namítaných základních práv.

7. Ačkoliv důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti v tomto případě nevyplývá ze zvláštních ustanovení (), která upravují nepřípustnost ústavní stížnosti toliko z formálního hlediska (zásada subsidiarity), je nutné jej dovodit materiálně z předpisů vyšší právní síly, tj. přímo z ústavního pořádku České republiky.

8. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 1. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj