Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 506/11

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem, AK Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek obecného soudu v jeho občanskoprávní věci, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2d.

Stěžovatel uvádí, že se o existenci tohoto rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy) 408,- Kč s přísl., dozvěděl až 15. 12. 2010 ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8 o exekučním řízení vedeném zde pod sp. zn. .

Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici (pracovnici Obvodního osudu pro Prahu 8) dle ustanovení , aniž by předtím řádně provedl šetření o jeho skutečného pobytu, neboť se omezil pouze na dotaz u Centrální evidence obyvatelstva a evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody; ku podpoře tvrzení o nedostatečnosti takového postupu stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

. Soud nadto nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v nálezech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

a

, jestliže opatrovnicí mu byla ustanovena zaměstnankyně soudu, která ve věci nečinila žádné úkony, nehájila jeho zájmy a toliko přebírala pro něj poštu.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je i ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Řečené je významné i v posuzované věci.

, kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jenž nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2009, bylo jeho ustanovení doplněno o písm. h), podle nějž může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".

Tím se stala - přímo - nepoužitelnou nejen judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolával, nýbrž i ta její část, jež vycházela ze zdůraznění okolnosti, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (viz kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007,

sp. zn.

).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (tzv. zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i v zájmu veřejném, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení je vadný závěr o splnění podmínek zakotvených v , za nichž lze určité

osobě ustanovit pro řízení opatrovníka, a to logicky včetně toho, kdo může funkci opatrovníka v konkrétní věci zastávat.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájil (opak se z ústavní stížnosti nepodává).

Jinak řečeno, již samotná kritika (bez ohledu na námitky proti obsahu vydaného rozhodnutí) procesního postupu soudu prvního stupně, že stěžovateli neměl být pro řízení ustanoven opatrovník, resp. i to, že jím neměl být zaměstnanec téhož soudu, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti témuž rozhodnutí, které - namísto toho - stěžovatel napadl ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jejích práv poskytoval.

Je pak přiléhavé stěžovateli též připomenout, že podle lze z důvodu zmatečnosti uvedeného v podat žalobu ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí, a že podle přechodného ustanovení čl. II. bodu 11. platí, že "z důvodu uvedeného v novém ustanovení lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona".

Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného nepřípustná, a podle rovněž citovaného téhož zákona ji soudcem zpravodajem odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není0 odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj