Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 544/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky ve věci stěžovatele JUDr. P. C., advokáta, zastoupeného JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem, Advokátní kancelář v Prostějově, Havlíčkova 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 5. 2010 č. j. -117 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010 č. j. -126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. 2. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností jako soudem ustanovený zástupce z řad advokátů domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž mu byla podle jeho názoru přiznána odměna za zastupování v nesprávné výši. Konkrétně obecné soudy podle názoru stěžovatele nesprávně aplikovaly a vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen ""). Podle stěžovatele by totiž citované ustanovení mělo být vyloženo tak, že výše odměny by měla být vypočtená nejen ze samotné výše peněžitého plnění, ale i z jeho příslušenství, vždy podle aktuální výše v době započetí úkonu. Při určení výše odměny pro další poradu s klientem ve smyslu advokátního tarifu dále soudy podle stěžovatele nesprávně dovodily, že pro přiznání odměny za tento typ služby je nutno, aby porady vyústily v konkrétní procesní úkon.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá ochrany svého základního práva "na legitimní očekávání nabytí majetku, které spadá pod ochranu čl. 1 Dodatkového protokolu v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod" (citováno podle ústavní stížnosti). Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí, i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná.

Co se týká odměny ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, pak shora citované rozhodnutí prvostupňového soudu v tomto směru korigoval již odvolací soud, neboť neshledal úvahy prvostupňového soudu, stejně jako stěžovatel, správnými. Závěry odvolacího soudu přitom Ústavní soud považuje, co se této otázky týká, za ústavněkonformní.

K výkladu § 8 advokátního tarifu se Ústavní soud vyjádřil mimo jiné v usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2001 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). Při zohlednění hledisek tam uvedených má Ústavní soud za to, že v projednávané věci není dán prostor pro to, aby zasahoval do interpretace obecnými soudy ve věci stěžovatele zvolené.

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu