Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 266/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Gas filling Tábor, spol. s r. o., se sídlem Sezimovo Ústí 1120, zastoupené JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem Tábor, Nerudova 3078, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, čj. - 106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť má za to, že jeho vydáním bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu a y ČR a , d. Mělo k tomu dojít v řízení, ve kterém Nejvyšší správní soud odmítl její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2010, čj. - 79. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Táboře, kterými správce daně stěžovatelce dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty v celkové výši 75.342,- Kč. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka, ani přes výzvu soudu, nedoložila plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o kasační stížnosti. Nepředložení plné moci advokáta je nedostatkem podmínky řízení a pokud tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.

Stěžovatelka zpochybnila závěry Nejvyššího správního soudu a rovině podústavního práva předložila polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu. V ústavní stížnosti tvrdí, že plnou moc řádně udělila a Nejvyšší správní soud pochybil, pokud ji nevyrozuměl o nedostatcích jí uděleného zmocnění.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum a přehodnocování rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení.

Podstatou ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu argumentací, která se pohybuje v rovině jednoduchého práva. Tím stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší.

Po prostudování napadeného rozhodnutí Ústavní soud shledal polemiku stěžovatelky se závěry Nejvyššího správního soudu jako nedůvodnou. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu jasně a srozumitelně vyplývá, že poté, co stěžovatelka nedoložila plnou moc udělenou advokátovi pro dané řízení, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 11. 8. 2010, čj. - 93, aby tak učinila ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně stěžovatelku poučil, že pokud této výzvě nevyhoví, bude kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelka však ani přes zmíněnou výzvu krajského soudu plnou moc nepředložila, přestože zastoupení advokátem avizovala spolu s podanou kasační stížností. Rovněž neprokázala, že případně její zaměstnanec či člen má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl. Ústavní soud považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v tomto směru za dostatečné a přiléhavé a v podrobnostech na ně odkazuje. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a nelze ji považovat za porušení jejich základních práv.

Proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu