Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 72/11

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2010 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, kterými dle jejího přesvědčením byla porušena práva zakotvená v d. Poukázala na svá předcházející ústní podání a důkazní návrhy učiněné v prvoinstančním, odvolacím i dovolacím řízení, na průběh jednání soudů a uvedla, že všechny navrhované výslechy svědků, jakož i navrhované listinné důkazy provedeny soudy nebyly, čímž se proto cítí dotčena v právu na spravedlivý proces.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů 93.

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, které stěžovatelka v podání označila, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, v němž žalobkyně, nyní stěžovatelka, namítala nesprávné hodnocení smlouvy o dílo (uzavřené se žalovanými), když tuto i odvolací soud považoval za neplatnou, opodstatněně odmítl jako nepřípustné. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč má závěry soudu při hodnocení smlouvy o dílo, o kterou stěžovatelka opírala svou žalobu, za správné, i proč dospěl k rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání, opírajícího se o domněnku a tvrzení, že napadené rozhodnutí má dle po právní stránce zásadní význam. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i rozsudku Vrchního osudu v Olomouci, kterým byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatelky a žalobce K. V. na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům částku 692.126,- Kč, lze v dalším odkázat. K tvrzení o nedostatečném dokazování v předmětném řízení nutno dodat, že v postupu soudů nerespektování obsahu shledáno nebylo.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu