Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 236/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti B. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -10 ze dne 14. 4. 2010 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -54 ze dne 10. 11. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen , "), domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a práva domáhat se soudní ochrany ve věcech veřejné správy, vyplývajících z a 2 d (dále jen " "), jakož i y (dále jen " ").

Z přiloženého listinného materiálu se podává, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. -10 ze dne 14. 4. 2010 byl jako nepřípustný, s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení vedeného u téhož soudu a zakončeného rozsudkem č. j. -111 ze dne 2. 6. 2009, jímž soud rozhodl o zamítnutí žaloby na nečinnost ředitele gymnázia J. O., spočívající v nevydání rozhodnutí k žádosti navrhovatele o studijní rehabilitaci podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.

Proti usnesení krajského soudu stěžovatel posléze uplatnil kasační stížnost, jež Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. -54 ze dne 10. 11. 2010 jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel projevuje nesouhlas se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o jeho návrhu na obnovu řízení. Je přesvědčen o tom, že v daném případě nelze přípustnost návrhu posuzovat jen s ohledem na její vymezení v , nýbrž je třeba ji posuzovat v poněkud širších souvislostech, kdy je především nutno dostát kautelám plynoucím z hlavy páté y, resp. též Evropské úmluvy. Podle názoru stěžovatele "teleologický přístup k výkladu práva musí převážit nad čistě dogmaticky gramatickým výkladem tak, aby byl v maximální míře naplněn účel rehabilitačních a na ně navazujících předpisů, jímž je zmírnění křivd spáchaných předchozím režimem". V této souvislosti se stěžovatel dále dovolává specifičnosti věci řešené v průběhu předchozího řízení, v němž se domáhal studijní rehabilitace, přičemž svůj neúspěch v tomto řízení a současně i důvod pro obnovu řízení shledává v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, ze kterého obecné soudy tehdy vycházely. Odmítnutí přezkoumat zákonnost dříve vydaných rozhodnutí označuje pak stěžovatel za denegatio iustitiae a tím porušení shora citovaných práv.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu. To ovšem platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y).

V souzené věci jde o to, zda podaný výklad a aplikace zákonných ustanovení upravujících přípustnost návrhu na obnovu řízení dle nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy. Výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 46, nález č. 148, str. 471).

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně aprobovat, tedy že stěžovatelův návrh směřoval na obnovu řízení ve věci, kde ji procesní řád nepřipouští. Obnova řízení je v souladu s ním možná pouze proti rozsudkům o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Rozsudek, proti němuž stěžovatelův návrh na obnovu směřoval, byl vydán v řízení proti nečinnosti správního orgánu.

Domáhá-li se stěžovatel, s odkazem na obecné principy spravedlnosti vyplývající z y a Evropské úmluvy, rozšíření přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku nad zákonný rámec, je na místě podotknout, že právo na mimořádný opravný prostředek není ústavně zaručeno. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve svém nenutí smluvní státy k vytváření odvolacích nebo kasačních soudů, resp. k zakotvení řádných a mimořádných opravných prostředků (s výjimkou práva na odvolání v trestním řízení dle Protokolu č. 7 k Úmluvě), tento požadavek nevyplývá ani z y. Pokud stát takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu zakomponuje, je soud povinen interpretovat a aplikovat podmínky přípustnosti tohoto prostředku tak, aby byly dodrženy maximy práva na spravedlivý proces, jinými slovy nemůže jej odmítnout, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady. V daném případě je však pravidlo přípustnosti obnovy ve správním soudnictví zcela jasné a jednoznačné, nedovoluje tudíž jiný výklad, než v projednávané věci učinily obecné soudy. Přijaté právní závěry soudy také náležitě odůvodnily, přičemž zejména Nejvyšší správní soud přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů tak nemohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces dle y, neboť stěžovateli nebylo nijak bráněno, aby se stanoveným postupem domáhal svého práva nejprve u krajského soudu a posléze i u kasačního soudu. Porušení citovaného článku nelze dovodit ze skutečnosti, že oba soudy návrhu stěžovatele nevyhověly. Z provedeného lustra Ústavní soud navíc zjistil, že stěžovatel rozhodnutí vydaná v předchozím řízení proti nečinnosti správního orgánu napadl samostatnou ústavní stížností, v níž uplatnil v podstatě totožnou argumentaci jako v návrhu na obnovu řízení a o níž nebylo dosud rozhodnuto.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu proto nezbylo než nyní posuzovanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu