Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 154/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. F., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 9. 2010, čj. - 104, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Golf Club Hořehledy, občanské sdružení, částku 4.000,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozsudku k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Předmětem sporu bylo nezaplacení členského poplatku stěžovatelem. Ten se bránil tvrzením, že se vůbec členem klubu nestal, případně že jeho členství zaniklo v důsledku výpovědi. Okresní soud tak nesprávným způsobem posoudil jeho členství ve zmíněném klubu, protože je zcela zřejmé a nesporné, že jeho výbor neučinil žádné rozhodnutí o přijetí stěžovatele. Stěžovatel sice podal přihlášku, ale výbor o ní nerozhodl, došlo pouze k tomu, že nějaký pracovník zmíněného sdružení zadal údaje o stěžovateli, jako o novém členovi, do centrální evidence členů vedené Českou golfovou federací. Protože se stěžovatel nestal členem sdružení, nemůže mít povinnost k úhradě členských příspěvků.

Z předloženého rozsudku Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci Golf Club Hořehledy, o. s., částku 4.000,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že stěžovatel je členem golfového klubu žalobce a je tedy povinen platit každý rok členské příspěvky. Tato povinnost je výslovně uvedena ve stanovách zmíněného sdružení, které vzniklo v souladu se zákonem o sdružování občanů, č. Jeho stanovy shledal co do obsahu dostatečně určité a srozumitelné. Členství stěžovatele u žalobce vzniklo v souladu s jeho stanovami.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry okresního soudu. Stěžovatel v postupu soudu spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud se nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Taková situace však v daném případě nenastala. Okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněného rozsudku.

Ústavní soud zároveň poukazuje na skutečnost, že předmětem řízení bylo zaplacení zcela bagatelní částky, takže se jedná se o rozsudek, proti kterému ani odvolání nepřipouští. Tím je dána i skutečnost, že jeho závažnost nemůže, už ze samé podstaty věci, ústavně právní dimenze dosáhnout. Pokud tedy okresní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu