Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 202/11

Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 11. 2010 č. j. -2663 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. 1. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 11. 2010 č. j. -2663, jakož i jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. . Tvrdil, že uvedené soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo "být zbaven svobody pouze zákonem stanoveným způsobem", přičemž poukazoval na d (dále jen " ").

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením okresního soudu nebyla přijata peněžitá záruka ani písemný slib stěžovatele (coby obžalovaného) jako náhrada za vazbu a dále jím byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu (dále též jen "tr. ř.") a podle § 71 odst. 6 za použití § 71 odst. 4 tr. ř. byl stěžovatel ponechán ve vazbě s tím, že vazební důvody dle § 67 písm. a) a c) tr. ř. nadále trvají. Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel stížností, kterou však krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 10. 11. 2009 v 11:55 hodin byl jako podezřelý zadržen policií a že soudu byl odevzdán až po uplynutí 48 hodin od tohoto zadržení. Uvedená lhůta totiž uplynula dne 12. 11. 2009 v 11:55 hodin, on však byl v této době ještě v držení policie a příslušnému soudu byl "odevzdán" až dne 13. 11. 2009 v dopoledních hodinách. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na y, jakož i na ustanovení tr. ř., přičemž vyslovuje názor, že "odevzdáním" není písemné předání spisu soudu, ale i fyzické odevzdání osoby podezřelého či obviněného soudu, k čemuž v daném případě nedošlo.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.

Nelze přehlédnout, že stěžovatel se u Ústavního soudu ochrany svých práv domáhá po více jak roce od okamžiku, kdy k údajnému pochybení došlo. Kromě toho, jak lze vyvodit z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu, stěžovatel výše uvedenou námitku neuplatnil v daném řízení. Stížnostní soud nicméně přezkoumal dosavadní průběh vazebního řízení od samého počátku, a to i z hlediska dodržování zákonných lhůt stanovených trestním řádem, a žádné pochybení nezjistil; mimo jiné přitom konstatoval, že po zadržení stěžovatele v rámci přípravného řízení orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu s § 76 odst. 4 tr. ř. (a dle lhůty tam stanovené) a že soud prvního stupně při vzetí stěžovatele do vazby postupoval v souladu s § 77 odst. 2 tr. ř. Přitom ani ve světle argumentace v ústavní stížnosti obsažené by nemohl Ústavní soud krajskému soudu nic vytknout, neboť stěžovatelův názor, že "odevzdáním" zadrženého se rozumí i jeho fyzické předání, není správný (viz také Šámal, P., a kol.: Trestní řád, komentář, 6. vydání, Praha 2008, s. 602).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu