Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2719/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky CORK JANOSA, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Zálešná V/1035, zastoupené Mgr. Františkem Kelem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 126, proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 9. 2009 č. j. -93 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010 č. j. -127, za účasti Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označeným rozsudkům obecných soudů, jimž vytýká porušení práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků řízení ( a d). Stěžovatelka především namítá, že obecné soudy ústavně nekonformně vyložily obchodního zákoníku, jenž ukládá kupujícímu pouze zboží prohlédnout, a nikoliv odzkoušet, a dále že nad rámec obrany žalovaného v jeho prospěch aplikovaly obchodního zákoníku.

Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud v Jičíně (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 3. 9. 2009 č. j. -93 uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 6 263,50 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně částky 86 230,50 Kč zamítl, a uložil stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů řízení. Vyšel z toho, že stěžovatelka odebrala od žalovaného 20 050 kusů PET uzávěrů, které měla dále opracovat a dodat další společnosti; z celkového počtu však bylo 15 000 ks uzávěrů vadných, neboť měly závit odlišný od šroubení lahve, a nešly na ně proto našroubovat. Stěžovatelka dle soudu I. stupně sice zboží prohlédla, avšak nikoliv řádně, neboť na funkčnost PET uzávěrů nebyla kontrola zaměřena (týkala se barvy, rýhování, čistoty a odřezání pojistného kroužku). Kontrola má být provedena s odbornou péčí, a to alespoň namátková; byly-li vadné tři ze čtyř uzávěrů, i při namátkové kontrole by bylo možno zjistit vadnost dodávky. S ohledem na dobu, po které stěžovatelka uplatnila nároky z vad zboží, jí zůstaly zachovány nároky z vad jako při nepodstatném porušení smlouvy, mezi něž patří i sleva z kupní ceny; v této části tedy soud žalobě vyhověl. Soud však nepřiznal stěžovatelce s ohledem na § 382 obch. zákoníku právo na náhradu škody. Pokud by totiž stěžovatelka řádně prohlédla zboží a zjistila tak vadnost dodávky, zamezila by tím vynaložení nákladů na pořízení náhradní dodávky PET uzávěrů, které mezitím opracovala.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 6. 2010 č. j. -127 k odvolání stěžovatelky povrdil rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích a uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Shodně se soudem I. stupně i odvolací soud konstatoval, že vzhledem k § 382 obchdodního zákoníku nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu; provedením řádné prohlídky a v jejím důsledku zjištěním vad by bylo zamezeno vynaložení nákladů na opracování vadného zboží, na následné zjišťování vad a vynaložení nákladů na pořízení náhradní dodávky PET uzávěrů pro odběratele stěžovatelky. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že s ohledem na značné množství PET uzávěrů nebylo možno kontrolu zboží provést, a odkázal přitom na závěr soudu I. stupně stran namátkové kontroly a na výpověď samotného jednatele žalobce, z níž vyplynulo, že kontrola zboží nebyla na šroubení uzávěrů zaměřena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, dle nějž se rozhodnutí obecných soudů zakládají na ústavně nekonformní interpretaci obchodního zákoníku. Jednou ze základních zásad, která se uplatňuje v obchodních závazkových vztazích, je princip profesionality (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, bod 17.). Pokud by v souladu s ním stěžovatelka s odbornou péčí zkontrolovala dodané zboží (byť jenom namátkově), a kontrola by nebyla zaměřena pouze na podobu zboží, ale i na jeho funkčnost, musela by nesprávné závity na většině dodaných PET uzávěrů zjistit, a to ještě před tím, než by přistoupila k jejich opracování a dodání svému odběrateli. Tím by předešla vzniku celé řady nákladů, jejichž náhrady se v rámci odpovědnosti za škodu domáhala; to ostatně shodně konstatovaly obecné soudy. Za této situace nelze ani považovat za ústavně nekonformní aplikaci § 382 obchodního zákoníku, jenž vylučuje nebo omezuje právo na náhradu škody vzniklé porušením prevenčních povinností.

Aplikací tohoto ustanovení nebyl porušen ani princip rovnosti zbraní. Ustanovení § 382 obchodního zákoníku nepředstavuje námitku, jejíž uplatnění by bylo pouze na uvážení toho, kdo za škodu odpovídá. Obecné soudy jeho použitím neposkytly žalované další obranu, ale pouze aplikovaly právní normu na zjištěný skutkový stav. S právním závěrem, jenž z toho vyplynul, stěžovatelka polemizovala ve svém odvolání, a odvolací soud její námitky důvodnými neshledal. V tomto směru je nutno podotknout, že ostatně ústavní stížnost je z velké části pouze opakováním toho, co stěžovatelka uvedla již v odvolání a s čím se obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly.

Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. 2. 2011

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu