Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3525/10

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele F. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 11, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. -262 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 10. 2007 č. j. -151, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že napadená rozhodnutí byla vydána v důsledku porušení jeho základních práv a svobod zakotvených v článcích 36 a 38d.

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatele a žalobkyně k nemovitostem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku, všech v katastrálním území Strašnice, zapsaných na LV č.10426 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (výrok I.), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit stěžovateli na vypořádání částku 35.318,- Kč do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí (výrok III.). Ve zbývajících výrocích IV.,V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu prvého stupně odvolání. Městský soud v Praze o něm rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil ve výrocích I., II. a VI., ve výroku III. změnil s tím, že žalobkyně je povinna zaplatit stěžovateli částku 39.693,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále změnil výrok V. o nákladech státu. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal stěžovatel posléze dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2010 č. j. -294 odmítl jako nepřípustné

Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že návrh byl podán po lhůtě k tomu zákonem určené.

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem je řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Jak bylo potvrzeno ze spisu obecného soudu, proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2010 jako nepřípustné podle odmítl. Lhůta pro podání ústavní stížnosti se odvíjela od data doručení tohoto rozhodnutí, a to s ohledem na ustanovení . Ze spisu bylo zjištěno, že právnímu zástupci stěžovatele bylo zmíněné usnesení Nejvyššího soudu doručeno dne 1. 10. 2010. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. -262 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 10. 2007 č. j. -151 byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 12. 2010, tedy zjevně po lhůtě k tomu určené.

Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Stanislav Balík

soudce zpravodaj