Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3585/10

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem 301 66 Plzeň, Pod Vinicemi 2, P.O. BOX 297, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2010 č. j. -82 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009 č. j. -43, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009 č. j. -43. Uvedl, že podal žalobu na náhradu škody - nemajetkové újmy, způsobené mu při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a požadoval zaplacení 1.000.000.000,- Kč, soud I. stupně ji zamítl. Poněvadž odvolací soud rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 9. 2008 č. j. -30 potvrdil, podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, jemuž Nejvyšší soud nevyhověl. Jeho rozhodnutím se cítí dotčen v právech, zakotvených v , , a čl 95y, jakož i v d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [, odst. 3 a 4, , odst. 1 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s ohledem na obsah podání, v němž žalobce (nyní stěžovatel) namítal vady řízení, tkvící dle jeho přesvědčení v tom, že v trestním řízení mu byl původně ustanovený obhájce protiprávně odňat, že odvolací soud v předmětném řízení zamlčel, že má jako žalobce právo podat proti jeho rozsudku dovolání a na znění (účinné před 1. 7. 2009), opodstatněně jeho dovolání jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč vady trestního řízení (z nichž stěžovatel odvozoval svůj nárok na přiměřené zadostiučinění, uplatněný žalobou) nemůže jako dovolací důvod ve smyslu v dovolacím řízení namítat a proč takovým důvodem nemůže být ani absence poučení o dovolání, které konečně žalobce podal. Nutno konstatovat, že odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost Nejvyšším soudem nelze považovat za učiněné ve smyslu cit. , tj. z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudek Krajského soudu v Plzni pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když stěžovatelovo dovolání - odmítnuté jako nepřípustné, nelze považovat za procesní prostředek, který mu zákon k ochraně práva poskytuje, a od doručení rozhodnutí o něm pak odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku soudu II. stupně ze dne 29. 1. 2009 [, odst. 1 písm. b) a , 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu