Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3694/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. P. a 2) MUDr. M. H., zastoupených JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 6, Myslbekova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, čj. - 388, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o úpravu poměrů, úpravu styku a nařízení soudního dohledu nad nezletilým M. P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v , , d, y ČR a , a 3, , , a Úmluvy o právech dítěte. V řízení měla být porušena i zásada č. 2 Deklarace práv dítěte, dále Úmluvy o výkonu práv dětí a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s rozhodnutím Krajského soudu v Praze (dále "odvolací soud") o úpravě styku a stanovení výživného pro nezletilého M. P. V ústavní stížnosti zrekapitulovali průběh předchozího řízení, rozebrali podrobnosti vztahu otce k nezletilému a polemizují s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. V ústavní stížnosti předkládají obdobné argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu především vytýkají, že nestanovil dohled nad výchovou nezletilého a nesprávně určil výši výživného, v důsledku čehož došlo k porušení uvedených základních práv.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout jakákoli pochybnost o jeho ústavní konformitě. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovateli tvrzené pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy.

Obdobné platí i pro rozhodování obecných soudů o úpravě styku a výchovy nezletilých dětí ve vztahu k jejich rodičům. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování, prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy by dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

V předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu odvolací soud náležitě zhodnotil řízení před soudem prvního stupně a po částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod.

Tvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a . Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu