Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 56/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. K. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Dlážděná 12c, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 8. 2009, čj. - 189, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2010, čj. - 334, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovateli, jako znalci, přiznal znalečné pouze ve výši 2.463,- Kč, ač stěžovatel požadoval celkem 7.295,50 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

V ústavní stížnosti uvedl, že vypracoval pro Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") znalecký posudek, za který mu zmíněný soud přiznal znalečné ve výši 2.463,- Kč, což odůvodnil nekvalitností posudku. Poté ustanovil k vypracování nového znaleckého posudku Kriminalistický ústav Praha, který jinými slovy vyjádřil v závěru posudku v podstatě stejný závěr jako stěžovatel. Stěžovatel považuje nepřiznaný rozdíl ve znalečném ve výši 4.806,50 Kč za újmu, která dosahuje ústavně právní úrovně v porušení jeho základních práv podle , , a d.

Ze shora označeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zmíněnému soudu vyúčtoval znalečné ve výši 4.926,- Kč za znalecký posudek a 2.369,50 Kč za jeho doplněk, celkem tedy 7.295,50 Kč. Jednalo se o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, ke zjištění pravosti vlastnoručního podpisu povinné. Krajský soud přiznal stěžovateli pouze znalečné ve výši 2.463,- Kč. Poukázal na , podle níž může být odměna mimořádně snížena, jestliže znalec provedl úkon opožděně nebo nekvalitně. V daném případě krajský soud nepovažoval rozsah práce fakturované znalcem za oprávněný, neboť splnění zadaného úkolu bylo provedeno nekvalitně a bylo nedostačující pro posouzení pravosti podpisu. Proto podle snížil stěžovatelem požadované znalečné o 50 % požadované částky a za doplněk ke znaleckému posudku mu odměnu nepřiznal vůbec.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že usnesení o znalečném není rozhodnutím ve věci samé.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak polemizuje se závěry krajského soudu o kvalitě jeho znaleckého posudku, jednak vyjadřuje nesouhlas se skutečností, že proti usnesení krajského soudu o znalečném nelze podat žádný opravný prostředek. Nejvyššímu soudu vytkl, že se jeho dovoláním vůbec nezabýval, protože neshledal v dané věci otázku zásadního právního významu.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech nebo mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána.

Na základě argumentů stěžovatele Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a v rozhodování obecných soudů neshledal žádné pochybení, které by mělo ústavněprávní význam. Krajský soud, po posouzení kvality znaleckého posudku, své usnesení o snížení výše znalečného učinil na základě konkrétního ustanovení a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Není úkolem Ústavního soudu zabývat se přehodnocováním kvality znaleckého posudku, navíc za situace, kdy se jedná o bagatelní částku a nejde o rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud tak v dané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu