Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3730/10

Ústavní soud rozhodl dne 26. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. I., zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem v Praze 1, Vodičkova 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2010 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jeho vydáním bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím Městského soudu v Praze (dále "odvolací soud") o náhradě nákladů řízení. Napadenému usnesení odvolacího soudu stěžovatelka vytýká absenci jakéhokoli odůvodnění, ignorování jejích námitek a nerespektování principů vycházejících z judikatury Ústavního soudu.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 2. 2010 č. j. -75 zastavil, na základě návrhu oprávněných, exekuční řízení, vedené proti stěžovatelce (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Proti výroku II. a III. tohoto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů, ta se však musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale prioritně v ústavním rámci, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces, který musí vyloučit libovůli v rozhodování a musí také zajistit právně účinnou soudní ochranu (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, či nálezy ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

, všechna citovaná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz.).

Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že se k otázce náhrady nákladů řízení vyjadřuje rezervovaně tak, že takovýto spor, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod; povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti způsobuje, že zde není reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku.

V nálezu

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2008 Ústavní soud zdůraznil, že "z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavně právní dimenze, pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti". Podle právního názoru vysloveného v nálezu

sp. zn.

ze dne 12. 11. 2007 k tomu dojde také tehdy, jestliže "postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu".

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadeného usnesení a námitkami stěžovatelky, dospěl k závěru, že o takový případ se v její věci zjevně nejedná. Její ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s aplikací . V ustanoveních a se promítají zákonné principy, podle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, jež ve sporu nebyla úspěšná, resp. účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení řádně a srozumitelně objasnil, že soud prvního stupně postupoval správně, když stěžovatelku zavázal k úhradě nákladů řízení oprávněným dle věty druhé , plnila-li stěžovatelka oprávněným po podání návrhu na nařízení exekuce. Uvedl, že za těchto okolností je na místě závěr, že stěžovatelka oprávněné po zahájení řízení uspokojila, přičemž důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně z hlediska vztahu výsledku chování povinné k požadavkům oprávněných. Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně taktéž nepochybil, uložil-li stěžovatelce povinnost uhradit náklady exekuce exekutorovi, neboť zavinila zastavení exekuce. Z uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené rozhodnutí není v extrémním rozporu se skutečností, není ani svévolné či excesivní. V tomto smyslu Ústavní soud nepovažuje odkazy stěžovatelky na vybrané nálezy Ústavního soudu, ve vztahu k nyní posuzované věci, za relevantní. Odvolacím soudem provedená interpretace podústavního práva nepředstavuje porušení principů spravedlivého procesu. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud dostatečně objasnil a odůvodnil, jaké důvody jej vedly ke konečnému posouzení náhrady nákladů řízení stěžovatelky, a zabýval se i ostatními námitkami stěžovatelky, které předložila opět i v ústavní stížnosti.

Vzhledem ke shora uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu