Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3052/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelek J. Ž. a I. K., zastoupených Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 737, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -111 ze dne 22. července 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelky s odkazem na porušení jejich práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného zejména v a d (dále jen " ") domáhaly zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky byly rozhodnutími Komise k projednávání přestupků města Nasavrky (dále jen "komise") č. j. 11/08-a) a č. j. 11/08-b) ze dne 12. února 2009 uznány vinnými ze spáchání přestupku úmyslného poškození cizí věci, resp. zničení cizí věci podle ust. § 50 odst. 1 zákona o přestupcích a byla jim uložena pokuta ve výši 300,- Kč, resp. 600,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušálně stanovené výši 1.000,- Kč. Proti uvedeným rozhodnutím komise podaly stěžovatelky společné odvolání, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru organizačního a právního a krajského živnostenského úřadu (dále jen "krajský úřad") č. j. KrÚ 20866/2009 ze dne 24. dubna 2009 zamítnuto s tím, že byly upřesněny skutkové podstaty jednotlivých přestupků podle ust. 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Proti citovanému rozhodnutí krajského úřadu podaly stěžovatelky žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem č. j. -37 ze dne 21. října 2009 zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Kasační stížnost stěžovatelek proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl a nepřiznal krajskému úřadu náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že dne 12. února 2009, tedy při ústním jednání, kterého se stěžovatelky z objektivních důvodů nezúčastnily, komise věc projednala a rozhodla, aniž by před tím stěžovatelkám umožnila vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu zjištění podstatných skutkových okolností. Stěžovatelky zdůrazňují, že k ústnímu jednání se nemohly dostavit z objektivních důvodů, tj. z důvodu nevyhovujícího spojení mezi jejich bydlištěm a místem projednání přestupku, přičemž tento důvod komisi včas oznámily.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkami předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že správní orgány a soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelky neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Podle přesvědčení Ústavního soudu ve věci stěžovatelek správní úřady i soudy postupovaly a rozhodly správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Svá rozhodnutí přehledně, logicky, srozumitelně a podrobně odůvodnily, přičemž se dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a procesním postupem. Námitky stěžovatelek uváděné v ústavní stížnosti jsou pouze opakováním námitek uplatněných již v odvolacím řízení před krajským úřadem a v řízení před soudy, přičemž tyto orgány se s nimi podrobně vypořádaly. Navíc již komise se ve svém rozhodnutí se skutečnostmi těmito námitkami dotčenými dostatečně vypořádala. Ústavní soud nemá závěrům učiněným v této věci rozhodujícími správními orgány a soudy co vytknout. Protože Ústavní soud pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat jejich argumentaci, stejně jako k ní cokoli dalšího dodávat, omezí se již pouze na odkaz na jejich rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatelek neshledal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu