Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3579/10

Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, AK se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 12. 10. 2010 č. j. -81 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 9. 2010 č. j. -65 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen "podmíněné propuštění") soudem prvého stupně, resp. o zamítnutí jeho stížnosti proti prvostupňovému rozhodnutí soudem stupně druhého.

Stěžovatel se s důvody pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění neztotožňuje. Především namítá nemožnost posouzení žádosti na základě vnitřní diferenciace věznice dané vnitřním řádem takovéto věznice a nikoli zákonem. Postupem obecných soudů tak bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen "").

Ústavní soud již několikrát judikoval, že ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu y nebylo porušeno odmítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pokud obecné soudy řádně zkoumaly a posoudily splnění zákonných podmínek pro aplikaci tohoto institutu a své úvahy v tomto směru zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnily. K porušení práva na soudní ochranu by došlo zejména za situace, pokud by byla stěžovateli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

- oba přístupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

Aniž by chtěl Ústavní soud zpochybňovat přípravu a pozitivní snahu stěžovatele na začlenění do svobodné společnosti, je třeba konstatovat, že neexistuje ústavně zaručené právo, aby bylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Posouzení splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je plně věcí soudcovské úvahy. Je výlučně věcí obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Jejich závěry jsou z povahy věci založeny v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu; o relevantní nesprávnost zde může jít jen tehdy, nemohou-li soudem dosažené závěry - vůbec - obstát, zatímco není samo o sobě rozhodné, že význam hledisek, jež pro ně soud pokládal za určující, může být hodnocen též odlišně. (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

- přístupný na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx)./

Ve věci stěžovatele nic nenasvědčuje tomu, že by byl obecnými soudy porušen řádný procesní postup; námitky stěžovatele tvrdící opak Ústavní soud nesdílí. Co do dalších rozhodovacích důvodů odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stěžovaných rozhodnutí; maje tato za správná a ústavně konformní necítí potřebu znovu je jinými slovy opakovat či cokoli dalšího k nim dodávat.

Ústavní soud proto, na základě shora uvedeného, posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu