Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2860/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. J. S., advokáta, zastoupeného JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009 č. j. -62, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného d, zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

2. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, vystupoval v období od dubna 2007 do září 2008 na základě smlouvy o poskytování právních služeb jako právní zástupce společnosti Moravské naftové doly, a. s. (vedlejší účastník), a zastupoval tuto společnost v řadě jí vedených sporů, přičemž plné moci pro zastupování v těchto sporech mu uděloval Ing. P. C., jeden ze členů představenstva společnosti. Ten byl pověřen ke sjednávání těchto smluv dalšími třemi členy představenstva jmenovanými na valné hromadě společnosti. O platnosti usnesení této valné hromady byl veden soudní spor, v němž Krajský soud v Brně rozhodl v červenci roku 2008 tak, že jde o usnesení neplatné. Uvedené usnesení však nebylo stěžovateli doručeno a dozvěděl se tak o něm až na podzim roku 2008, kdy také přestal činit jménem vedlejšího účastníka jakékoliv další úkony. Do té doby však stěžovatel v řízeních vedlejšího účastníka sepisoval různé návrhy. Vedlejší účastník se v této souvislosti žalobou podanou v prosinci roku 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal určení neplatnosti všech plných mocí stěžovateli udělených Ing. C. a náhrady škody, která vedlejšímu účastníku údajně vznikla v důsledku úkonů, které stěžovatel v rámci zastupování vedlejšího účastníka činil. Stěžovatel v tomto řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. namítal věcnou nepříslušnost okresního soudu, Vrchní soud v Praze však v ústavní stížností napadeném rozhodnutí rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a nikoliv krajské soudy, neboť se podle názoru vrchního soudu nejedná o nárok z obchodního závazkového vztahu.

3. Stěžovatel se v ústavní stížnosti s tímto právním názorem vrchního soudu neztotožňuje, neboť podle jeho názoru je v předmětné věci vztah mezi advokátem a klientem coby podnikatelem vztahem obchodním ve smyslu ustanovení , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a je tedy podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, ve sporech z obchodních závazkových vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti v prvním stupni příslušný krajský soud. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl tak stěžovatel odňat svému zákonnému soudci a došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. V závěru ústavní stížnosti proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil.

II.

4. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 doručeného Ústavního soudu dne 8. 11. 2010 Ústavní soud zjistil, že předmětné řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. bylo v návaznosti na zpětvzetí návrhu vedlejším účastníkem usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 9. 2010 č. j. -134 zastaveno, a toto rozhodnutí, jak Ústavní soud ověřil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1, nabylo právní moci dne 25. 9. 2010.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti okresního soudu v dané věci tak v důsledku zastavení celého řízení na základě zpětvzetí žalobního návrhu v celém rozsahu vedlejším účastníkem (žalobcem) není schopno způsobit újmu ve sféře subjektivních práv stěžovatele a není tedy způsobilé zasáhnout do žádného ze základních práv stěžovatele. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu