Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3558/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele O. J., zastoupeného Mgr. at Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010 č. j. -113 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 3. 2010 č. j. -72, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi došlo k zásahu do práv, zakotvených v , a d, y, jakož i v a zákona o rodině. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán k placení výživného zletilému synovi, a to s účinností od 26. 5. 2009 měsíčně částkou 5.000,- Kč, odvolacím soudem pak sníženou částkou 4.000,- Kč, přičemž dlužné výživné mu bylo uloženo splácet ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit náklady České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výši 31.608,- Kč jako náklady řízení před soudem I. stupně a ve výši 30.960,- Kč před soudem odvolacím. Poukázal na své příjmy z pracovní činnosti, na výši nákladů spojených s plněním další vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, s bydlením, chodem domácnosti, provozem automobilu a také na finanční poměry jak žalobce tak jeho matky. Vyslovil přesvědčení, že zletilý syn, který se vůči němu, jako otci, žalobou domáhal určení výživného, dopustil se tak jeho diskriminace z důvodu pohlaví, poněvadž stejnou žalobu nepodal proti matce. Tím, že jej soudy zavázaly k placení výživného, porušily právo dítěte ve smyslu d - nepřihlédly k rovnosti obou rodičů, kteří se mají na výchově a péči o zletilého podílet dle svých možností a schopností, v daném případě stejnou měrou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s a , včetně řízení, které mu předcházelo, doplnil dokazování a opodstatněně s poukazem na hodnocení provedených důkazů a na znění a zákona o rodině změnil výši výživného, uloženého otci pro zletilého žalobce z částky 5.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně, v souladu s tím pak také výši dlužného výživného za dobu od 26. 5. 2009 do 30. 9. 2010, jakož i výrok o nákladech řízení, hrazených státem ustanovenému právnímu zástupci žalovaného. Své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. K námitce stěžovatele o jeho tvrzené diskriminaci a porušování práv dítěte, zakotvených v d, nutno dodat, že podání žaloby proti povinnému, který neplnil dobrovolně svou vyživovací povinnost k synovi, jenž nemá schopnost sám se živit, a kdy dobrovolné plnění matky oprávněný měl za dostatečné, v žádném případě nelze považovat za jednání vedoucí k diskriminaci žalovaného otce. Jestliže d zajišťuje právo rodičů pečovat o děti a jejich výchovu a tato práva mohou být omezena a nezletilé děti od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, pak je nepochybné, že citovaná práva rodičů se vztahují k dětem nezletilým. Jak vyplývá z obsahu výše označených rozsudků, žalobce nabyl zletilosti již 2. 8. 2007, podle zákona o rodině je rodičovská zodpovědnost souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, dle zákona o rodině pouze vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou schopny samy se živit, není tedy závislá na jejich nezletilosti či na dovršení zletilosti. Proto ani v tomto směru stěžovatelem tvrzený zásah do práv shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu