Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3211/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 11. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. . Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v y, a 5d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z kopií rozhodnutí v dané věci (prvostupňové usnesení si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu) Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. ponechal stěžovatele dle § 71 odst. 5 trestního řádu (tj. po podání obžaloby dne 18. 6. 2010) ve vazbě předstižné, a to ve vztahu k žalovanému trestnému činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Současně nepřijal ve vztahu ke stěžovateli záruku dvou důvěryhodných osob a občanského sdružení dle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, nepřijal písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, nepřijal jeho návrh na stanovení dohledu probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku peněžité záruky dle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu.

Stěžovatel podal stížnost, ve které uvedl, že vazba nemůže změnit jeho názory, nicméně aktivní propagaci hnutí vylučuje již z důvodu, že by mu znovu hrozila vazba nebo by propadla peněžitá záruka; poukázal na enormní délku vazebního stíhání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. stížnost zamítl, když se ztotožnil se závěry obvodního soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby byl dále držen ve vazbě. Má za to, že obvinění (obžaloba) proti němu jsou banální a neodůvodňují vazbu; byl užit neadekvátní trestněprávní institut. Napadené usnesení městského soudu pak považuje také za nepřezkoumatelné, když zde absentuje plausibilní vysvětlení, proč je třeba u stěžovatele vazby, navíc vazby trvající více než rok, u které se uplatňuje přísnější režim dle § 71 odst. 4 trestního řádu. Poukázal na nález

sp. zn.

.

Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, ale je povolán k ochraně ústavnosti; do činnosti obecných soudů je tak oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení základních práv stěžovatele. O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatel namítá, že pro jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny zákonné podmínky; tvrzení neupřesňuje. Obecně však lze z ústavněprávního hlediska uvést, že z (výše uvedených) rozhodnutí soudů v dané věci je zřejmé, že tyto rozhodovaly o ponechání ve vazbě dle § 71 odst. 5 trestního řádu, přičemž se dostatečně a přehledně zabývaly zákonnými důvody vazby předstižné a svá rozhodnutí také řádně (přehledně, logicky a vnitřně konzistentně) odůvodnily; ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani úvahy soudů nezpochybňuje (a to ani pokud se týká např. všech nepřijatých nabízených záruk). V případě napadeného usnesení se pak nejednalo o rozhodování dle § 71 odst. 4 trestního řádu.

Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu