Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3446/10

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti M. P. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Moskevská 24a, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 23. 9. 2010 a Okresního soudu v Karviné sp. zn. ze dne 10. 9. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných , ve spojení s d, jakož i porušení y ČR, zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů

Z předložené ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí je patrno, že prvým z označených rozhodnutí byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost stěžovatele, který je stíhán pro zločin loupeže dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu přípravy dle § 173 odst. 1, § 210 odst. 1 k § 173 odst. 1 tr. zákona, dále pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákona, jichž se měl dopustit deseti útoky, proti druhému z označených rozhodnutí, jímž byl stěžovatel vzat do vazby dle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu a nebyl přijat jeho písemný slib podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Proti označeným rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel z důvodů podrobně rozvedených a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (

sp. zn.

,

,

,

a další) a argumentaci v ní uváděnou, dává najevo své přesvědčení, že u něj nejsou dány důvody vazby v napadených rozhodnutích uvedené. Je toho názoru, že dostatečně vyvrátil pochybnosti, které by u něj zakládaly důvodnou obavu z jednání, pro nějž přichází v úvahu užití vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu a, pokud jde o vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu, poukazuje na svůj postoj k pokračování v trestné činnosti, o němž svědčí skutečnost, že dobrovolně od svého jednání dvakrát před zadržením upustil. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je především věcí obecných soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah (a rozhodnutí jimi podložených) se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( al. 1 d) buď vůbec anebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním nesouladu s kautelami vyplývajícími z ústavního pořádku (nález ve věci

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha C. H. Beck 1997). Z judikatury Ústavního soudu také vyplývá, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve smyslu ustanovení § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které trestní věci v dané fázi trestního řízení posoudit, zda trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, str. 149 a další). Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní trestní věci, osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů, charakteru a rozsahu stíhané trestné činnosti i rozsahu potřebného dokazování. Ústavní soud je povinen respektovat nezávislost obecných soudu při takovém rozhodování a byl by oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by interpretace zákonných ustanovení byla natolik extrémní, že by vybočovala z mezí ústavnosti. Taková pochybení, na rozdíl od věcí, jichž se stěžovatel dovolává, však v dané věci zjištěna nebyla.

V rozhodnutí

sp. zn.

Ústavní soud také konstatoval, že "požadavek jistoty bez důvodných pochybností je nezbytný při meritorním rozhodování soudu, není však ve většině případů reálný při rozhodování o vazbě. Takovouto jistotu ustanovení § 67 trestního řádu ani nevyžaduje. Existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obviněného způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 trestního řádu, lze je opírat již o opodstatněnou obavu z možnosti takového jednání, jehož uskutečnění má právě vazba zabránit."

Posuzováno z uvedených hledisek, napadená rozhodnutí argumentující v poměru k existenci důvodů vazby závažností trestné činnosti, pro níž je stěžovatel stíhán, hrozbou vysokého trestu, tím, že stěžovatel, který je cizím státním příslušníkem, se v místě hlášeného pobytu na území Polské republiky nezdržuje a zejména pak tím, že se při zadržení měl vydávat za jinou osobu, obstojí. Na obsah napadených rozhodnutí lze tak odkázat a uzavřít, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v daném případě Ústavní soud neshledal.

Z uvedených důvodů proto ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu