Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3487/10

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Ing. M. B., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, proti rozsudkům Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. ze dne 3. 6. 2010 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 2. 11. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a Dodatkového protokolu k této Úmluvě, jakož i porušení y ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů ve výrocích o nákladech řízení.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo prvým z nich rozvedeno k návrhu stěžovatele jeho manželství a uložena mu povinnost nahradit žalované manželce náklady řízení. Druhým z označených rozhodnutí odvolací soud, který rozhodoval jak o odvolání žalované proti výroku o rozvodu manželství, tak o odvolání stěžovatele do výroku o nákladech řízení, napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil v obou výrocích a stěžovateli uložil povinnost nahradit žalované také náklady odvolacího řízení.

Proti těmto rozhodnutím, a to proti jejich výrokům o nákladech řízení, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s ohledem na okolnosti průběhu manželství, které rozvádí, jakož i s ohledem na to, že, jak tvrdí, žalovaná podala odvolání do výroku o rozvodu manželství zcela účelově a on sám byl při tom v řízení před soudy obou stupňů ve věci samé procesně úspěšný, dává najevo nesouhlas s tím, že mu byla, a to i v odvolacím řízení, uložena povinnost hradit náklady řízení, neboť podle něj "k tomu nebyl dán pražádný důvod". Z těchto v ústavní stížnosti rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení označených rozhodnutí v napadených výrocích o nákladech řízení, neboť jimi podle jeho přesvědčení byla porušena jeho základní práva shora označená.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve své judikatuře dává Ústavní soud najevo, že otázka nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu d je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušných procesních ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Obecné soudy v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem - poukazem na zjištěné příčiny manželského rozvratu, které byly zjištěny soudem výlučně na straně stěžovatele - vyložily důvody, které je vedly k závěru o aplikaci druhé věty ustanovení , přitom ustanovení , které je speciální úpravou náhrady nákladů řízení o rozvod manželství, aplikoval při svém rozhodování přiměřeně podle i odvolací soud. Rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení tak Ústavní soud z uvedených důvodů nepovažuje za vybočující z pravidel stanovených zákonem pro toto rozhodování. Uzavírá tedy, že v dané věci porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu