Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 158/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2010 a doplněnou podáním doručeným dne 8. 2. 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu pro zásah do jejích ústavně zaručených základních práv podle článků 36 odst. 1 a 38 odst. 2d a dle článku 90y ČR.

Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku, Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., částku ve výši 206,- Kč a náklady řízení, neboť cestovala jím provozovaným veřejným dopravním prostředkem a při revizi jízdenek se na výzvu kontrolního orgánu neprokázala platnou jízdenkou.

Stěžovatelka spatřuje pochybení obecného soudu v tom, že jí nedoručil návrh na zahájení řízení, předvolání k ústnímu jednání ani rozsudek ve věci samé, nevedl dostatečné šetření o místě trvalého pobytu stěžovatelky a neustanovil opatrovníkem její nejbližší příbuzné. Soudu dále vytýká, že při ústním jednání projednal celkem 17 věcí za pouhých 15 minut, aniž by je spojil. Přitom v každé z věcí přiznal vedlejšímu účastníku zvlášť náhradu nákladů řízení. V důsledku těchto nezákonných a neústavních rozsudků stěžovatelka musí v exekučním řízení hradit částku ve výši přibližně 236.000,- Kč.

Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení , které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. , z něhož zjistil, že zřejmě poté, co se stěžovatelka dozvěděla, že je proti ní vedeno předmětné řízení, podala proti napadenému rozsudku dne 4. prosince 2009 odvolání a žalobu na neúčinnost doručení napadeného rozsudku v souladu s ustanovením . Odvolání bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2010 č. j. -22 jako nepřípustné odmítnuto. Návrh stěžovatelky, aby bylo rozhodnuto o neúčinnosti napadeného rozsudku, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 1. 2010 č. j. -17 zamítnut s poučením, že proti tomuto usnesení je přípustné odvolání (k přípustnosti odvolání v tomto případě srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 350 - 356). Stěžovatelka se však neodvolala a citované usnesení nabylo právní moci dne 30. ledna 2010 (srov. č. l. 17 spisu). Je tedy zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v rámci níž však ale nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. V projednávané věci pak není podle přesvědčení Ústavního soudu splněno ani shora zmíněné kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu o Ústavním soudu (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387).

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj