Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3036/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Bimoset, a. s., se sídlem Praha 5, Pod Kotlářkou 151/3, zastoupeného Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Zátkovo nábřeží 7, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 6. 12. 2007, čj. - 166, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2010, čj. - 206, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 5. 2006, čj. - 102, a určil, že žalobce - Česká republika, jednající Ministerstvem financí ČR - je vlastníkem označeného pozemku v katastrálním území Lutopecny. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání stěžovatele zamítnuto.

Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími obecných soudů nejen k porušení zákona, ale i k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a y ČR, , a d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s právním závěrem odvolacího i dovolacího soudu, pokud jde o interpretaci ustanovení bodu 5 písm. f) , o zrušení Fondu dětí a mládeže (dále jen " "). Podle stěžovatele obecné soudy nerespektovaly hmotněprávní předpisy a zmíněný článek interpretovaly striktně doslovně, aniž by se zabývaly smyslem a účelem zmíněného zákona a širšími souvislostmi dané problematiky.

Z připojených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, kterým byla zamítnuta určovací žaloba České republiky (dále jen "žalobce"). Odvolací soud konstatoval, že s ohledem na bodu 5 písm. f) mohl likvidátor Fondu přistoupit k úplatným převodům majetku ve správě Fondu až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech. Likvidátor Fondu porušil v případě stěžovatele zákon, pokud přistoupil k úplatnému převodu předmětných nemovitostí předtím, než Poslanecká sněmovna schválila návrh vlády na bezúplatné převody nemovitostí z majetku Fondu. Kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí, uzavřená mezi stěžovatelem a likvidátorem Fondu, u které nebyl uvedený postup dodržen, je tedy absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ( ). Odvolací soud nadto zdůraznil, že uvedený právní názor byl již publikován v obdobných věcech i Nejvyšším soudem (srov. rozsudek sp. zn. ).

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud zamítl. Konstatoval, že otázka neplatnosti smluv o převodu nemovitých věcí v majetku státu, uzavřených v procesu likvidace Fondu dříve, než Poslanecká sněmovna schválila návrh vlády na bezúplatné převody nemovitostí ve správě Fondu, pro rozpor se zákonem, řešil již opakovaně. Nelze tedy bodu 5 písm. f) poslední věty vyložit jinak, než že úplatné převody na základě veřejné soutěže mohly následovat až po usnesení Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech.

Podstatou ústavní stížnosti je opětovná polemika stěžovatele s výše uvedeným výkladem článku 1 bodu 5 písm. f)

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel již vícekrát podal ústavní stížnosti obdobného obsahu, v nichž uplatnil totožné argumenty (viz

sp. zn.

,

,

,

,

a

, dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Results.aspx ). Ústavní soud uvedené ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a objasnil, z jakých důvodů považuje právní závěry obecných soudů za ústavně konformní. Stěžovatel, přestože je s tímto názorem Ústavního soudu seznámen, opětovně podal ústavní stížnost obsahující totožnou argumentaci. Za této situace I. senát Ústavního soudu konstatuje, že ani v této přezkoumávané věci neměl důvodu se od závěrů učiněných v uvedených rozhodnutích odchylovat. Uzavírá, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu