Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2644/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Skoma-Lux s. r. o., se sídlem Olomouc, Polská 553/26, zastoupené JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Olomouc, Koželužská 5, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 7. 2010, čj. 2 KZT 1278/2009 - 33, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 1 ZT 214/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností společnost Skoma-Lux s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze (dále též "krajské státní zastupitelství") a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce (dále též "okresní státní zastupitelství") pro porušení y ČR, d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Označeným usnesením krajské státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního státního zastupitelství, kterým bylo rozhodnuto podle § 307 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), že se podmíněně zastavuje trestní stíhání obviněného Ing. L. B. pro trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ") se zkušební dobou v trvání dvanácti měsíců.

Podle názoru stěžovatelky nebyly pro toto podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného splněny zákonné podmínky.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní soud se otázkou podání ústavní stížnosti poškozeným v trestním řízení zabýval již několikrát (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997,

sp. zn.

, ze dne 14. 4. 2009,

sp. zn.

, nebo ze dne 25. 1. 2010,

sp. zn.

). Zde konstatoval, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§ 43 trestního řádu). Poškozený má proti obžalovanému nárok na náhradu škody, která mu byla trestným činem způsobena, a je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Vymezení trestného činu, jeho stíhání a potrestání pachatele je věcí vztahu mezi státem a pachatelem. Nejedná se o vztah mezi pachatelem a poškozeným (ačkoliv poškozený má přiznána určitá procesní práva).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že zákonem stanovené podmínky pro podmíněné zastavení byly splněny. Obviněný se k činu v průběhu přípravného řízení doznal, jeho doznání se vztahovalo k celému skutku, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu. Škodu, jak byla zjištěna v přípravném řízení, poškozeným uhradil. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že pokud jde o způsobenou škodu, vychází se vždy z výše škody, jak byla zjištěna v průběhu trestního řízení, a nikoli jen z údajů poškozeného. Jestliže jsou splněny všechny zákonné podmínky pro aplikaci institutu podmíněného zastavení trestního stíhání, jak tomu bylo v projednávané věci, pak nesouhlas stěžovatelky s podmíněným zastavením trestního stíhání, vycházející z jejího přesvědčení, že nebyla odškodněna, resp., že jí nebyla uhrazena plná výše škody, jak požadovala, není překážkou pro postup podle § 307 odst. 1 TrŘ.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z námitek stěžovatelky uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že jejím podáním sledovala ochranu svých majetkových práv, konkrétně přiznání nároku na náhradu škody, která jí jednáním obviněného vznikla, a to v plné, a nikoli "pouze" poměrné výši, jak tomu bylo v projednávané věci. Pokud tedy, jako poškozená v trestním řízení, sledovala ochranu a zajištění svých majetkových práv, je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má možnost podat občanskoprávní žalobu na náhradu škody.

S ohledem na výše uvedené postupoval Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu