Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3022/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: ATOS SERVIS, s. r. o., se sídlem Praha 4 - Krč, Nad Pískovnou 1673/44, zastoupené JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem Poděbrady, Táboritská 811, proti "průtahům a ledabylosti" obecných soudů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud "shledal a vytknul liknavost obecných soudů", při projednání jejích žalob, vedených u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. a . Obsáhle zrekapitulovala dosavadní postup řízení ve sporu z odpovědnosti za vady chladírenského návěsu, ve kterém, podle jejího názoru, dochází k průtahům a ledabylosti. Krajský soud v Praze, přes zdržení způsobené přenesením věcné příslušnosti, nepřistoupil k věcnému řešení sporu, ale vrátil spis Okresnímu soudu Praha - východ s tím, že ten opomenul doručit rozhodnutí o věcné příslušnosti leasingové společnosti Credium, a. s., a chybí vyjádření právního zástupce stěžovatelky k usnesení vyzývajícímu k odstranění vad, ve smyslu . Stěžovatelka má za to, že k vrácení spisu došlo zcela zbytečně a v rozporu se zájmem na operativním vyřízení věci, neboť poté, co jí byla smluvně postoupena všechna práva, nebylo již společnosti Credium, a. s., nutno doručovat.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Již v nálezu

sp. zn.

, ze dne 30. 11. 1995, Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že "ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto "jiný zásah orgánu veřejné moci" spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek; proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými."

Ústavní stížnost je tedy procesním nástrojem, jenž je vůči ostatním prostředkům, sloužícím k ochraně práv, ve vztahu subsidiarity. Jak Ústavní soud již dříve judikoval (nález ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn.

, N 111/19, SbNU 79), ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze jeho úkolem, ale v souladu s y ČR je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecných soudů; Ústavní soud představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Stěžovatelkou tvrzená ledabylost a liknavost obecných soudů, představovaná procesními úkony ve formě informací a výzev, porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky nepředstavují. Jedná se jen o rozhodnutí procesní povahy, jímž nejsou dotčena její hmotněprávní oprávnění či povinnosti, natožpak práva zaručená u ČR. Za daného stavu nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany jejích práv. Stěžovatelka navíc námitky totožné s těmi v této ústavní stížnosti již vtělila do své stížnosti proti postupu obecných soudů ze dne 8. října 2010.

Co se týče tvrzených průtahů v řízení, je nutno poukázat na to, že novelou , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou , byla v právním řádu zakotvena s účinností od 1. července 2004 nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu ( zákona o soudech a soudcích). Právě postup podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

). Z obsahu ústavní stížnosti přitom vyplývá, že stěžovatelka tento návrh nepodala. Podle je proto ústavní stížnost v této části nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána finanční kompenzace ve výši 200.000,- Kč, je pak nezbytné konstatovat, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud podle y ČR a příslušný.

V souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti ( ) tak soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost stěžovatelky podle odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu