Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2478/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Na Hradbách 9/118, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. -83, ze dne 26. 5. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 24. 8. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jíž stěžovatel brojil proti v záhlaví citovanému rozhodnutí.

Z ústavní stížnosti samé, jakož i ze soudního spisu Okresního soudu v Ostravě-Porubě,sp. zn. Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. -83 ze dne 26. 5. 2010, bylo změněno usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. -65 ze dne 2. 10. 2009 tak, že se nepopouští vstup stěžovatele do řízení jako dalšího účastníka na straně žalovaného. Tímto usnesením bylo vyhověno právě odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. -65 ze dne 2. 10. 2009, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. -78 ze dne 8. 12. 2009, kterým byl k návrhu žalobce připuštěn vstup stěžovatele do řízení jako dalšího účastníka na straně žalovaného.

Stěžovatel v podstatě namítá, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě nebylo nijak rozhodnuto o nákladech řízeni (výrok o nákladech řízeni v tomto usneseni zcela chybí), takže procesně úspěšnému stěžovateli nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil na svého právního zástupce.

Vzhledem k dále uvedeným důvodům, pro které byla ústavní stížnost odmítnuta, není třeba obsah ústavní stížnosti ani jí napadeného rozhodnutí dále rekapitulovat.

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda byly splněny předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud zjistil, že v právě projednávaném případě tyto předpoklady splněny nejsou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. (srov. a ). V opačném případě je ústavní stížnost (zásadně) nepřípustná.

Podmínky citovaných ustanovení však nejsou splněny. Posledním procesním prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici, byl totiž návrh na doplnění rozhodnutí ve smyslu , (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 10. 2008; např. též Wagnerová, E. a kol. s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 375). Podle obsahu spisu však stěžovatel takový návrh nepodal.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou splněny podmínky ustanovení . Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [ ]. V právě projednávané věci však - podle přesvědčení Ústavního soudu - shora zmíněná podmínka podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu cit. zákona však splněna není (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 386, 387)]. Ostatně, ani sám stěžovatel to netvrdí.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2010

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj