Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3137/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20. prosince 2010 ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem Žitenice, Litoměřická 24, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010 č. j. -262 a Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 6. 2009 č. j. -247, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených usnesení, odůvodnil návrh tím, že dle jeho názoru soudy, které nařídily z podnětu Města Dubí exekuci, na základě níž byla realizována dražba jeho nemovitosti, nepostupovaly správně. Jejich jednání považuje za krajní řešení úhrady závazku, když konečně dlužnou pohledávku před dražbou zaplatil a dále vyslovil přesvědčení, že se úřady proti němu "spolčily" z toho důvodu, že je Rom, a proto se jej snažily neoprávněně připravit o dům. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [ , odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 8. 2010 sp. zn. a podání ke jmenovanému soudu ze dne 7. 4. 2010 bylo zjištěno, že povinný, nyní stěžovatel, dovoláním napadl výše označená rozhodnutí soudu I. a II. stupně, které odůvodnil tím, že nesouhlasí s příklepem, jímž došlo při výkonu rozhodnutí ke zpeněžení domu čp. 181 a příslušných parcel, celý postup úřadů označil za "spolčení" proti němu proto, že je Rom a vyslovil přesvědčení, že v jeho věci jde o věc zásadního významu. Nejvyšší soud dovolání odmítl s poukazem na jeho obsah, na obsah usnesení odvolacího soudu a , ve znění účinném od 1. 7. 2009, , odst. 2 ve spojení s , když důvodně vyslovil, že dovolání povinného, nyní stěžovatele, nebylo přípustné. Poněvadž rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze mít za učiněné ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, nutno ústavní stížnost ze dne 3. 11. 2010 proti usnesení soudu II. stupně ze dne 26. 1. 2010 považovat za učiněnou po lhůtě k tomu stanovené, proti rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 18. 6. 2009 pak za nepřípustnou [ , odst. 3, a e) cit. ].

S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ a e) , ve znění pozdějších předpisů]. Pro zjištění, že stěžovatel k ústavní stížnosti předložil rozhodnutí Nejvyššího soudu poškozené - s utrženou částí druhého listu a jeho podání tak hraničilo s jednáním hrubě ztěžujícím postup řízení, nutno jej i jeho právního zástupce poučit o znění , dle něhož za takové lze uložit pořádkovou pokutu do výše 100.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj