Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 164/10

Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. -6 ze dne 13. 12. 2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 20. 1. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doplněný přípisem ze dne 5. 2. 2010, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") č. j. -6 ze dne 13. 12. 2002, jímž jí byla uložena povinnost uhradit Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice"), částku 206,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 1.495 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že se obvodní soud dopustil v řízení řady pochybení, majících za následek porušení jejích ústavně zaručených práv vyplývajících z a d a y. Tato pochybení měla spočívat především v tom, že stěžovatelce nebyla doručena žaloba, předvolání k ústnímu jednání ani rozsudek ve věci samé, v důsledku čehož nemohla v řízení uplatnit svá procesní práva a proti podané žalobě se efektivně bránit; o existenci napadeného rozhodnutí se tak stěžovatelka dozvěděla až dne 18. 11. 2009. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že ze soudního spisu nebylo zřejmé, jakým způsobem soud tyto y doručoval, neboť k doručení do vlastních rukou ani k náhradnímu doručení dojít nemohlo a pokud byl stěžovatelce, jako osobě neznámého pobytu, ustanoven opatrovník, což ovšem ze spisu také nebylo patrno, stalo se tak v rozporu se zákonem, neboť obvodní soud při zjišťování místa jejího skutečného pobytu nevyvinul dostatečné úsilí. Nadto, byl-li opatrovník ustanovován, měli být touto funkcí pověřeni její rodiče jakožto její nejbližší příbuzní. Výše uvedený postup obvodního soudu byl dle stěžovatelky v rozporu s právním názorem vysloveným v nálezech Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

a

. Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že její věc byla projednána na jediném jednání za pouhých 15 minut, a to společně s dalšími 16 obdobnými žalobami mezi týmiž účastníky; za tak krátký časový úsek přitom zjevně nebylo možné každý jednotlivý případ řádně posoudit. Obvodní soud rovněž pochybil, jestliže nespojil všech sedmnáct věcí ke společnému projednání, přestože fakticky postupoval tak, jako by ke spojení došlo. Důsledkem tohoto postupu bylo, že vedlejší účastnici bylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v každé věci zvlášť, což se posléze nezanedbatelným způsobem promítlo i do nákladů exekuce, takže konečná částka činila 236.000,- Kč, zatímco byly- -li by věci spojeny, tato by činila pouze 11.000,- Kč. Krom toho tak obvodní soud odňal stěžovatelce možnost využít řádný opravný prostředek, neboť jestliže by byly věci spojeny, převyšovalo by plnění částku 2.000,- Kč a proti rozsudku by bylo přípustné odvolání. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozsudek obvodního soudu č. j. -6 ze dne 13. 12. 2002 svým nálezem zrušil.

II.

Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované .

Ze spisu obvodního soudu sp. zn. , jakož i ze spisu téhož soudu sp. zn. , jež byl vyžádán v souvislosti s řízením o ústavní stížnosti vedeným pod

sp. zn.

, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce opatrovník ustanoven nebyl, neboť obvodní soud neměl o bydlišti stěžovatelky, zejména na základě informací poskytnutých Městskou evidencí obyvatel, Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky, pochybnosti; ani Česká pošta nereferovala, že by se stěžovatelka na adrese, kam jí bylo soudem doručováno, nezdržovala. Ústavní soud dále shledal, že stěžovatelka podala dne 4. 12. 2009 proti rozsudku obvodního soudu č. j. -6 ze dne 13. 12. 2002 žalobu pro neúčinnost doručení dle , , ve znění (dále jen " ") a také odvolání. Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení byl zamítnut usnesením obvodního soudu č. j. -17 ze dne 6. 1. 2010 s poučením, že se stěžovatelka může proti tomuto rozhodnutí odvolat [k přípustnosti odvolání v tomto případě srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 350 - 356]; této možnosti však stěžovatelka nevyužila. Odvolání stěžovatelky proti rozsudku obvodního soudu č. j. -6 ze dne 13. 12. 2002 pak bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. -21 ze dne 21. 4. 2010 odmítnuto. Proti tomuto usnesení byla v souladu s ustanovením přípustná žaloba pro zmatečnost, kterou však stěžovatelka rovněž nepodala.

Bylo tedy zjevné, že stěžovatelka v rámci své obrany zvolila určitou procesní taktiku, v jejímž rámci však nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. Za těchto okolností považoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky za nepřípustnou ve smyslu , když na projednávanou věc nebylo možno aplikovat žádnou z výjimek uvedených v téhož předpisu. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2010

Michaela Židlická

soudce zpravodaj