Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2862/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. E., zastoupené JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Prosecká 20, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 8. 2009, čj. - 87, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2007, čj. - 64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jejích práv zakotvených d (dále "") a čl. I. odst. 1 Přílohy č. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.

Uvedla, že v exekučním řízení, nařízeném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. , ve prospěch GE Capital Multiservis, a. s., zaplatila soudnímu exekutorovi, nedobrovolně a pod nátlakem, částku 30.000,- Kč, neboť se obávala, že jí jinak budou odebrány movité věci z jejího bytu. Exekuce byla vedena na majetek jejího bývalého manžela (dále "povinný"), se kterým se rozvedla již před devíti lety. Ten v jejím bytě nebydlí řadu let, nemá zde ani trvalý pobyt. Vydání zmíněné částky je tak, pro absenci její svobodné vůle a vážnosti, absolutně neplatným právním úkonem, oprávněná uspokojila svůj nárok z majetku jiné osoby než povinného, a proto má stěžovatelka vůči ní právo na vydání bezdůvodného obohacení.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 11. 2006, čj. - 38, byla žalované GE Capital Multiservis, a. s. (dále jen "žalovaná"), uložena povinnost zaplatit stěžovatelce 30.000,- Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení ve výši 10.575,- Kč. Dovodil, že stěžovatelka byla nucena zmíněnou částku exekutorům zaplatit, protože jí vyhrožovali odvozem movitých věcí. Rozhodně neměla v úmyslu plnit za svého bývalého manžela, vůči kterému pohledávka žalované směřovala.

K odvolání žalované byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2007, čj. - 64, rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba stěžovatelky byla zamítnuta. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že stěžovatelka sice svůj nárok založila na tvrzení, že plnila nedobrovolně, ale poukázal na skutečnost, že v soupisu o zajištění movitých věcí podepsala prohlášení, že dobrovolně hradí částku 30.000,- Kč. Podle jeho závěru do odpovědnostního vztahu mezi stěžovatelkou a žalovanou vstoupil jako další subjekt exekutor, jehož jednání u stěžovatelky mohlo vyvolat stav, že nejednala svobodně. Za takovéto situace pak nelze uznat vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované. Stěžovatelka plnila za svého bývalého manžela. Odvolací soud uzavřel, že na straně stěžovatelky by se mohlo rovněž jednat o nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora. Ale ani v tomto případě by se nemohla domáhat plnění na žalované. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ČR zamítl rozsudkem ze dne 6. 8. 2009, čj. - 87.

III.

Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví (srov. y). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje ani jejich výklad konkrétních zákonných ustanovení. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postup byl natolik extrémní, že by vybočoval z mezí ústavnosti (srov.

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, nález č. 98).

V posuzované věci stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v postupu obecných soudů, které nevzaly v úvahu tvrzenou nedobrovolnost jejího plnění (viz shora) a její žalobu zamítly. Jak vyplývá z výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, stěžovatelka svou žalobu postavila na závěru, že zaplacením zmíněné částky vzniklo žalované GE Capital Multiservis, a. s., bezdůvodné obohacení. Svou ústavní stížností tak staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecných soudů poté, co neúspěšně prošla odvolacím a dovolacím řízením. Požaduje totiž, aby Ústavní soud přehodnotil právní závěry odvolacího a dovolacího soudu, pokud jde o výklad ustanovení a násl. o bezdůvodném obohacení. V této souvislosti lze jen odkázat na skutkové a právní závěry odvolacího i dovolacího soudu, které Ústavní soud shledal ústavně konformními. Exekuce byla totiž vedena pro pohledávku žalované vůči bývalému manželovi stěžovatelky. Do shora popsané situace se stěžovatelka dostala nikoli díky postupu této oprávněné, ale díky postupu soudního exekutora. Stěžovatelka tedy plnila za svého bývalého manžela a bezdůvodné obohacení tak vzniklo jemu, a nikoli žalované GE Capital Multiservis, a. s. Je tedy zřejmé, že stěžovatelka se mohla částky, kterou takto zaplatila, domoci buď v rámci odpovědnosti za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem zaměstnanců exekutora (pokud byly splněny její předpoklady), nebo v rámci práva na vydání bezdůvodného obohacení povinným podle obč. zákoníku. Stěžovatelka však zvolila třetí cestu, která k tomuto cíli nevedla, neboť oprávněný není tím, kdo se obohatil nebo nesl odpovědnost za škodu.

Obecné soudy se řádně a srozumitelně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky (v podstatě totožnými s těmi, které byly uplatněny v ústavní stížnosti) způsobem, který do jejích ústavně zaručených práv zasáhnout nemohl. Ústavní soud proto uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, v posuzované věci neshledal. Proto její ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu