Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2980/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H. J. N., zastoupeného Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15/583, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 2. 2010, čj. - 233, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2010, čj. - 258, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti podané řádně a včas stěžovatel navrhl zrušení výroku I. v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení a d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele obecné soudy obou stupňů svévolně aplikovaly tím, že nevzaly v úvahu všechny relevantní zjištěné skutkové okolnosti. Odvolací soud navíc svévolně aplikoval ustanovení a uložil mu povinnost zaplatit náklady řízení, aniž by postupoval podle .

II.

Jak vyplývá z připojených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 8. 2. 2010, čj. - 233, zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení náhrady škody, která mu měla vzniknout úrazem na schodech v domě žalované, ve výši 79.000,- Kč s příslušenstvím a měsíční renty ve výši 5.907,- Kč. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil poté, co se ztotožnil s jeho právním závěrem, že žalovaná neodpovídá (podle a ) za škodu vzniklou stěžovateli v důsledku zmíněného úrazu. Žalovaná totiž neporušila svou povinnost udržovat společné prostory domu ve stavu způsobilém k řádnému užívání a rovněž příčinná souvislost mezi stěžovatelem tvrzeným porušením povinnosti žalované a škodou na jeho zdraví není dána.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zdůraznil, že zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""). Ústavní soud taktéž v řadě svých rozhodnutí zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má obecným soudem vadná aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, N 90/33 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 371).

Jak však vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy dostatečně objasnily a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly ke konečnému závěru, že žalovaná neodpovídá za škodu vzniklou stěžovateli v důsledku úrazu. Odvolací soud se řádně vypořádal s argumenty stěžovatele (které opět uplatnil i v ústavní stížnosti). Ústavní soud proto odkazuje na závěry obecných soudů, přiléhavě a dostatečně vyložené v odůvodnění jejich rozhodnutí.

Totéž platí i pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65). O případ porušení principů spravedlivého procesu se však v posuzované věci nejedná. Oba soudy svá rozhodnutí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení, řádně a srozumitelně odůvodnily.

Argumenty, které stěžovatel vznáší v ústavní stížnosti, jsou jen polemikou s právními závěry obecných soudů, vedenou v rovině podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, nezakládá sama o sobě porušení základních práv stěžovatele.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu