Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1107/10

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze, Uruguayská 178/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných a d, jakož i porušení y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí.

Uvedeným rozhodnutím v neskončeném řízení zahájeném k žalobě stěžovatele odvolací soud zamítl návrh stěžovatele, opírající se o ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, na určení lhůty k nařízení jednání v dané věci a částečně jeho návrhu vyhověl, když soudu I. stupně určil lhůtu jednoho týdne k rozhodnutí o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření.

Proti zamítavé části tohoto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po podrobném popisu průběhu dané věci, jímž dokumentuje průtahy v řízení (zahájeném v roce 1993), dává najevo nesouhlas s napadeným rozhodnutím, odůvodňujícím v zamítavé části nemožnost vyhovět jeho návrhu na určení lhůty k nařízení jednání tím, že řízení bylo přerušeno, přitom zároveň zpochybňuje samotné přerušení řízení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzované věci, jakkoliv se z obsahu stížnosti, z obsahu napadeného rozhodnutí a také z obsahu rekonstruovaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. (připojeného u spisu Ústavního soudu sp. zn. , jehož předmětem řízení je další ústavní stížnost stěžovatele), podává, že úkony provedené procesním soudem v dané věci naprosto neodpovídají délce trvání řízení a proces rekonstrukce spisu neprobíhá zcela v souladu s ustanovením § 200a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org, nelze ústavní stížnosti vyhovět, neboť Ústavní soud, jak již dal opakovaně ve své judikatuře najevo, je vázán petitem ústavní stížnosti a tento tvrzeným průtahům v řízení či jinému zásahu soudu neodpovídá [ ]. Stěžovatel navrhuje "pouze" zrušení napadeného rozhodnutí, samotným tímto rozhodnutím však k zásahu do práv, jichž se stěžovatel dovolává, podle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo. Městský soud v Praze, který část svých zjištění, z nichž při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, činil z příslušného soudního rejstříku, přitom záznamy v rejstříku jsou mimo jiné ve smyslu ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org. podkladem pro provádění rekonstrukce spisu, v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu bylo možno návrhu stěžovatele podanému s odvoláním na ustanovení zákona o soudech a soudcích vyhovět pouze částečně a proč nemohl vyhovět návrhu na určení lhůty k nařízení jednání. Naznačil přitom, že stěžovatel sám svým vlastním úkonem - návrhem na pokračování v řízení může překážku, pro kterou nebylo možno lhůtu k nařízení jednání určit, odstranit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat. Ke stěžovatelovu zpochybňování pravosti záznamů v rejstříku pak třeba uvést, že sám žádný konkrétní důkaz svědčící o nezákonné manipulaci se spisem neoznačil. Dodat pak možno, že pokud stěžovateli skutečně rozhodnutí o přerušení řízení doručeno nikdy řádně nebylo a podle zákona pro takový postup podmínky dány nebyly, měl by procesní soud toto pochybení okamžitým doručením uvedeného rozhodnutí stěžovateli napravit, případně samotný návrh na určení lhůty k nařízení jednání logicky považovat za návrh na pokračování v řízení a o tomto urychleně rozhodnout.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 7. prosince 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu