Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1028/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem, se sídlem Uruguayská 178/5, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2010, č. j. UL 23/2010-4, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení práv zaručovaných články 36 odst. 1 a 38 odst. 2d (dále jen ""), jakož i k porušení y.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. února 2010, č. j. UL 23/2010-4, zamítl návrh žalobce (stěžovatele) na určení lhůty k nařízení jednání podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. . Městský soud v Praze posuzoval návrh žalobce v situaci, kdy bylo řízení přerušeno, což byl současně důvod pro zamítnutí návrhu, neboť, jak uvedl Městský soud v Praze, v situaci přerušení řízení, nemůže být procesnímu soudu uložena lhůta k nařízení jednání, a to přesto, že rozhodnutí o přerušení řízení není s ohledem na rekonstrukci spisu v procesním spise založeno a není tedy ani známo, z jakého důvodu bylo řízení přerušeno. Městský soud v Praze tak vycházel pouze z informací ze soudního rejstříku. Městský soud v Praze zároveň vyslovil, že je na žalobci, aby v řízení navrhl pokračování a vyčkal rozhodnutí o tomto návrhu.

II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Nejprve popisuje dosavadní průběh řízení, které započalo v roce 1996 (meritorně se jedná o spor s Ochranným svazem autorským o autorské honoráře) a dokumentuje průtahy v řízení. Stěžovatel považuje na nepřípustné, aby byl zamítnut návrh na určení lhůty odkazem na rozhodnutí o přerušení řízení, které on sám ani jeho právní zástupce nikdy neobdržel. K přerušení přitom mělo dojít již v roce 2001. Zdůraznil, že postup Městského soudu v Praze, který ohledně přerušení řízení vycházel pouze z informací v neveřejném rejstříku, popírá ústavní garance spravedlivého procesu.

III.

4. Ústavní soud si pro náležité posouzení věci vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 6 příslušný (rekonstruovaný) spis, jakož i další související podklady (např. výpis ze soudního rejstříku), a dále vyjádření Městského soudu v Praze k podané ústavní stížnosti. Z vyjádření však nevyplynula žádná nová skutečnost; Městský soud v Praze pouze zopakoval důvody, které jej vedly k zamítnutí návrhu na nařízení jednání, a proto jej Ústavní soud ani nezasílal stěžovateli k případné replice.

IV.

5. Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

6. V posuzované věci, jakkoliv se nejen z obsahu ústavní stížnosti, ale i z obsahu napadeného rozhodnutí a ze zaslaného rekonstruovaného procesního spisu podává, že úkony provedené Obvodním soudem pro Prahu 6 v dané věci naprosto neodpovídají délce trvání řízení a celkové okolnosti věci jsou více než podivné (počínaje ztrátou spisu, přes nedoručení rozhodnutí a průtahy v řízení konče), nelze ústavní stížnosti vyhovět. Podle přesvědčení Ústavního soudu samotným napadeným rozhodnutím, jehož zrušení stěžovatel navrhuje, k zásahu do práv, jichž se stěžovatel dovolává, nedošlo. Městský soud v Praze, který část svých zjištění, z nichž při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, činil z příslušného soudního rejstříku (přitom záznamy v rejstříku jsou mimo jiné ve smyslu § 200a instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 - Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, podkladem pro provádění rekonstrukce spisu), v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem a logicky vysvětlil, z jakého důvodu nebylo možno návrhu stěžovatele na určení lhůty, podanému s odvoláním na § 174a zákona o soudech a soudcích, vyhovět. Naznačil přitom, že stěžovatel sám, svým vlastním úkonem - návrhem na pokračování v řízení, může překážku, pro kterou nebylo možno lhůtu k nařízení jednání určit, odstranit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze tak odkázat. Dodat lze, že pokud stěžovateli skutečně rozhodnutí o přerušení řízení doručeno nikdy řádně nebylo a podle zákona pro takový postup podmínky dány nebyly, měl by soud toto pochybení doručením uvedeného rozhodnutí napravit, a dále, samotný návrh na určení lhůty k nařízení jednání logicky považovat za návrh na pokračování v řízení a o tomto rozhodnout. K stěžovatelovu zpochybňování pravosti záznamů v rejstříku je pak třeba uvést, že sám žádný konkrétní důkaz svědčící o nezákonné manipulaci se spisem neoznačil.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu