Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2505/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Petrská 12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010, čj. - 135, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o nařízení exekuce, v němž stěžovatel vystupoval na straně povinného. Vydáním napadeného rozhodnutí měla být porušena jeho základní práva zakotvená v , , a d.

Podle stěžovatele Městský soud v Praze nařídil exekuci, aniž by oprávněný doložil řádný a vykonatelný exekuční titul. Exekuce byla nařízena na základě ověřených kopií y, které nejsou veřejnými listinami a nesplňují předpoklady stanovené právními předpisy. Řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, bylo zatíženo i dalšími procesními vadami. Odvolací soud se nevypořádal s námitkami stěžovatele, rozhodoval bez nařízení jednání a při svém rozhodování vycházel z důkazu, který změnu rozhodnutí soudu prvního stupně neodůvodňoval.

Zmíněným usnesením ze dne 26. 3. 2010 Městský soud v Praze, jako soud odvolací, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 10. 2009, čj. - 98, tak, že nařídil, podle rozsudku Prvního občanského soudu, Federálního švýcarského soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. /frs, exekuci na majetek stěžovatele, k uspokojení pohledávky oprávněného, ve výši 17.000,- švýcarských franků.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatele o nedostatku exekučního titulu v předmětném exekučním řízení. V ústavní stížnosti nepředložil žádnou argumentaci, která by věc jakkoliv "posunula" do ústavně právní roviny.

Ústavní soud prostřednictvím své judikatury již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.

Po prostudování napadeného rozhodnutí ve světle argumentů obsažených v ústavní stížnosti Ústavní soud konstatuje, že v rozhodnutí odvolacího soudu nenašel pochybení, která by svědčila o porušení základních práv stěžovatele. Městský soud v Praze se důkladně zabýval způsobilostí zmíněného exekučního titulu, jakož i dalšími podmínkami pro nařízení exekuce. V odůvodnění svého usnesení srozumitelně objasnil, že soud prvního stupně pochybil, pokud návrh na nařízení exekuce zamítl z důvodu neprokázání právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu, aniž by oprávněného vyzval, podle § 39 exekučního řádu, k doložení potvrzení o právní moci vykonatelnosti a poučil jej o následcích nesplnění takové výzvy. Odvolací soud se také podrobně zabýval otázkou uznání a výkonu předloženého exekučního titulu na základě příslušných ustanovení Úmluvy mezi republikou Československou a Švýcarskem o uznání a výkonu soudních rozhodnutí č. 23/1929 Sb. a vnitrostátních procesních předpisů. Ústavní soud nemá, co by odvolacímu soudu v tomto směru vytknul a v dalším jen odkazuje na odůvodnění jeho usnesení.

Ústavní stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze je přesvědčivé a srozumitelné, není svévolné a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými není dán žádný rozpor ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Ústavní soud tedy neshledal, že by se odvolací soud dopustil porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je řádně a pečlivě odůvodněno, je vydáno v souladu s principy hlavy páté y. Skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

III.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou. Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, nebylo vyhověno návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť ten má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu