Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2801/10

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) H. G. a 2) M. N., zastoupených Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Nad Lesíkem 2269, o ústavní stížnosti proti výrokům o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé navrhli prostřednictvím ústavní stížnosti zrušení výroků o nákladech řízení výše označeného rozsudku a odůvodnili ji tím, že se rozhodnutím, které je zavazuje uhradit náklady řízení žalované, vzniklé jak před soudem I. stupně, tak i před odvolacím soudem, cítí dotčeni v právech, zakotvených v d. Uvedli, že se žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalované, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí, jak byla mezi účastníky uzavřena ohledně převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Zatímco oni svůj závazek zaplatit za žalovanou 2/3 ceny za předmětný podíl, kterou po ní požadoval prodávající, tj. Městská část Praha 4, splnili, žalovaná svou povinnost nesplnila a kupní smlouvu s nimi neuzavřela. Jednání žalobkyně mělo být považováno za chování v rozporu s dobrými mravy, přesto ji soudy zvýhodnily tím, že ji v řízení ustanovily právního zástupce, aniž by na její straně k tomu byly splněny předpoklady, tj. aniž by splňovala podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků - žalovaná nemá vyživovací povinnosti, je spoluvlastnicí nemovitosti a pobírá důchod. Proto nesouhlasí s výroky o nákladech řízení, k jejichž úhradě je soud zavázal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti směřující proti jeho výrokům o nákladech řízení dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud ve věci samé rozsudek soudu I. stupně potvrdil (o zamítnutí žaloby, jíž se žalobci, nyní stěžovatelé, domáhali nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu části spoluvlastnického podílu k označeným nemovitostem) a rozhodl o nákladech řízení vzniklých před soudem I. stupně tak, že jejich výpočet pouze změnil, když uložení povinnosti žalobcům k jejich úhradě České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo v souladu s a s , tj. s ohledem na plný úspěch žalované ve věci samé, a na to, že ji byl v řízení ustanoven zástupcem advokát, kterému náhradu poskytl či poskytne stát prostřednictvím soudu I. stupně. O nákladech odvolacího řízení, ve kterém žalobci nebyli rovněž úspěšní, bylo rozhodnuto podle a . Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku s námitkou žalobců týkající se nákladů řízení vypořádal a lze dodat, že na jím učiněném závěru nemohlo nic změnit ani to, zda žalované byl či nebyl důvodně soudem ustanoven advokát - náklady vzniklé s jejím právním zastoupením byli žalobci zavázáni zaplatit na účet státu a nikoliv na účet advokáta, jak by tomu bylo v případě, že by si žalovaná právního zástupce sama zvolila.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu