Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 379/10

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Bělehradská 6, 400 01 Ústí nad Labem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010 sp. zn. a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2009 č. j. -2992, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, splňujícím formální požadavky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v d. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že obecné soudy neprovedly jím navržené důkazy, provedené důkazy nesprávně hodnotily a dopustily se jejich "deformace", v důsledku čehož rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo v neprospěch stěžovatele. Ohledně uloženého trestu propadnutí věci potom namítl nedostatky jak v přiléhavosti uloženého trestu ve vztahu k důkazní situaci, tak ke specifikaci mobilního telefonu, uvedeného ve výroku rozsudku soudu. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak se podává z obsahu věcného odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [265i odst. 1 písm. e) tr. řádu]. Náležitě v nezbytném rozsahu reagoval na námitky stěžovatele, když zdůraznil, že mají vedle námitek týkajících se právního posouzení věci i povahu důkazní polemiky, přičemž je pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bez dalšího podřadit nelze. Těmito se ovšem zabýval, jak plyne z odůvodnění jeho usnesení, v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

). Argumentačně se vypořádal s výtkami stěžovatele a na obsah jeho rozhodnutí postačí jako na výraz nezávislého soudního rozhodování ( y ČR) odkázat; stejně jako na napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze. Pokud stěžovatel konstatoval, že odvolací soud připouštěl možnost vyvodit z provedených důkazů reálně jinou skutkovou verzi, a proto měl ve shodě se zásadou in dubio pro reo rozsudek nalézacího soudu zrušit, tyto vývody z jeho odůvodnění nevyplývají (srov. č. l. 36 rozsudku). Přiklonil-li se odvolací soud ke skutkové verzi popsané v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, a toto odůvodnění nevykazuje logické nesprávnosti, nelze mu vytýkat, že nepostupoval v pochybnostech (které neměl) ve prospěch obžalovaného.

Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu