Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2963/10

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 22. 7. 2010 čj. -77 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2010 čj. -49 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem přijatým dne 15. 10. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se Ing. M. M. (dále jen "otec", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o změnu výživného na nezletilé syny O. a P. M.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Otec se domáhal snížení výživného na své nezletilé děti, které bylo dohodou rodičů schválenou soudem dne 15. 1. 2007 stanoveno částkami 20.000 Kč a 16.000 Kč.

Dne 29. 3. 2010 Okresní soud ve Zlíně (dále jen "nalézací soud") návrh otce na snížení výživného pro nezletilé zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 22. 7. 2010 Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 29. 3. 2010 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

III.

Stěžovatel v části II. ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu dle y (dále jen Ústava") a d (dále jen " ") a práva na rovné postavení účastníků před soudem dle y; dále namítl porušení y extenzivní interpretací zákona obecnými soudy.

V části III. stěžovatel popsal skutkové okolnosti dle jeho názoru svědčící o změně poměrů na straně otce i matky. Obecným soudů vytkl, že v řízení vedoucím k vydání napadených rozhodnutí nedodržely vyšetřovací zásadu a vůbec se nezabývaly skutečnostmi zásadními pro posouzení poměrů pro placení výživného, k nimž na jeho straně došlo, zejména narozením dcery N. V důsledku toho nerovně hodnotily zvýšení výdělku na straně otce a na straně matky za období od poslední úpravy výživného, neboť poměr příjmů rodičů se změnil v neprospěch otce; tím došlo k zásahu do práva na rovnost účastníků před soudem.

V části IV. stěžovatel uvedl, že napadená rozhodnutí (zejména rozhodnutí odvolacího soudu) jsou nesprávná a porušují výše uvedená základní práva, neboť soudy při svém rozhodování vůbec nezohlednily faktický stav změn nastalých v poměrech účastníků

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces svévolnou interpretací a aplikací relevantních hmotných ustanovení zákona o rodině. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění a správnost interpretace a aplikace (hmotných či procesních) ustanovení zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález

, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v projednávané věci z níže uvedených důvodů neshledal.

K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nutno dále připomenout, že toto právo zakotvené v části páté y, resp. Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo, tudíž ani právo na zvýšení či snížení výživného na nezletilé. Z toho plyne, že ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace zákona o rodině obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) by tak sama o sobě nemohla založit porušení základního práva na spravedlivý proces a v jeho rámci i základního práva na (procesní) rovnost účastníků v řízení. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na snížení výživného na nezletilé děti" v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 , Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)].

Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazujícího prvky svévole odkázat (srov. též y).

V projednávané věci je nadto zjevné, že stěžovatel konstruoval odůvodnění svého návrhu převážně jako polemiku se závěry obecných soudů; ústavní stížnost však není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy. Nutno zde připomenout, že vyloučil-li zákonodárce - v souladu s kautelami ústavnosti - dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení ], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 24. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu