Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2070/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. , kterým bylo opraveno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, čj. - 349, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora označeného opravného usnesení, kterým mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 d (dále " "). Stěžovatel považuje výklad resp. , provedený Vrchním soudem v Praze (dále "odvolací soud"), za extrémní. Má za to, že opravy odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se lze domáhat podle . Odvolací soud se však jím požadovanou opravou odůvodnění rozhodnutí nezabýval, čímž zasáhl do jeho ústavně zaručených práv.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2008, čj. F 133099/2008, F 109799/2008, F 121509/2008, F 130562/2008 a C 1723 - 330, zamítl návrh stěžovatele na jeho zápis jako jednatele společnosti Golden Prague Limousine, s. r. o. a na zápis způsobu jednání jejích jednatelů. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2009, čj. - 349, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podáním ze dne 14. 9. 2009 stěžovatel, v padesáti šesti bodech, upozornil na písařské chyby a věcné nesprávnosti usnesení odvolacího soudu. Opravným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. , bylo usnesení téhož soudu ze dne 27. 7. 2009, čj. - 349, opraveno tak, že označení firmy "Hotel Capital Prague, a. s." bylo nahrazeno správným "Strategic Hotel Capital Pratur, a. s." a číslo jednací usnesení - 2004 bylo doplněním správného čísla listu změněno na čj. - 204. Ve zbývajícím byl návrh stěžovatele zamítnut.

III.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Z toho vyplývá, že Ústavní není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ, konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález

sp. zn.

).

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho polemika se závěrem odvolacího soudu, spočívajícího v tom, že vady odůvodnění nelze poté, co rozhodnutí nabude právní moci, již z podnětu účastníka měnit. Zásah do svého práva na spravedlivý proces pak spatřuje v tom, že odvolací soud nerozhodl v souladu s jeho právním názorem.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, shledal, že ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v projednávané věci zjevně nedošlo.

Podle předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. V se uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Podle soud postupuje také při opravě chyb v psaní a počtech a jiných zřejmých nesprávností, které se vyskytly v usnesení ( ).

Ústavní soud předesílá, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Jeho stěžejní námitce, že odvolací soud měl podle opravit i odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, přisvědčit nelze. Odvolací soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který má zákonnou oporu. Podrobně vyložil, že v situaci, kdy stěžovatel podal dovolání, a napadá tedy rozhodnutí ve věci samé jako celek, bude o jeho námitkách směřujících proti znění odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které podle jeho názoru nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, rozhodováno v rámci dovolacího řízení. I ostatními námitkami se v rozhodnutí napadeném ústavní stížností odvolací soud adekvátně zabýval, přičemž své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces způsobit nemohl. Nezbývá než dodat, že skutečnost, že napadené rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na základě toho mu nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu