Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3061/10

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Ivanou Hendrychovou, advokátkou, AK se sídlem ve Smiřicích, Zahradní 483, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010 čj. -1269 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 25. 10. 2010 se J. M. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů vydanými v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. byl porušen y (dále jen Ústava") a d (dále jen "") a tato rozhodnutí zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Odsouzený byl rozsudkem městského soudu ze dne 18. 2. 2009 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "stížnostní soud") ze dne 25. 5. 2009 uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let se zařazením do věznice s ostrahou.

Dne 1. 6. 2010 městský soud ve veřejném zasedání zamítl návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení s odůvodněním, že nebyla shledána existence nových důkazů či nových skutečností ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu.

Dne 28. 6. 2010 stížnostní soud v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti rozhodnutí městského soudu ze dne 1. 6. 2010 jako nedůvodnou zamítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle y a y.

V části II. polemizoval se závěrem obecných soudů o neexistenci podmínek pro povolení obnovy a uvedl své přesvědčení, že dislokace přenosových buněk (tj. údaje o tom, kde se účastník telekomunikačního provozu měl nacházet) za období od 1. 1. 2008 do 30. 4. 2008, která nebyla a není součástí spisového materiálu, byl důkaz soudu dříve neznámý, který mohl sám o sobě odůvodnit jiné rozhodnutí o vině popř. i trestu. Nebylo tedy správným tvrzení městského soudu, že dislokace přenosových buněk byly součástí spisového materiálu, a tvrzení stížnostního soudu, že s existencí takového důkazu byl soud v původním řízení obeznámen.

V části III. stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že celé řízení vedoucí k jeho pravomocnému odsouzení bylo provázena řadou pochybení; orgány činné v trestním řízení prověřovaly téměř pouze a výlučně skutečností svědčící v jeho neprospěch a neprováděly jím navrhované důkazy.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o návrhu na povolení obnovy řízení:

Ústavní soud připomíná, že právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v hlavě pátéy, resp. právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), musí být vykládáno ve světle Preambulí ky, resp. Úmluvě, deklarujících princip právního státu. Jedním ze základních prvků tohoto principu je princip právní jistoty; ten mj. vyžaduje, aby konečná rozhodnutí obecných soudů nebyla zpochybňována a aby žádná ze stran skončeného řízení nebyla oprávněna žádat jeho znovuotevření toliko za účelem opětovného projednání a nového rozhodnutí ve věci.

Výjimka z uvedeného principu právní jistoty je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání. Pravomoc soudů vyšších stupňů zrušit nebo změnit závazná a vykonatelná soudní rozhodnutí by měla být vykonávána jen pro nápravu zásadních pochybení ("podstatných vad") za účelem dosažení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a potřebou zajistit efektivitu soudního systému (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 1. 2009 ve věci Lenskaya proti Rusku, stížnost č. 28730/03, odst. 30 a násl., http://www.echr.coe.int).

Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny též v ustanovení § 277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.

V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci nutno vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

I když se v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy (o takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy), nutno na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě pátéy. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stav svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 , Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. I v řízení o návrhu na povolení obnovy obecné soudy disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.

Aplikace obecných principů na projednávaný případ:

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu ze dne 1. 6. 2010 na str. 2 zřetelně vyplývá, že - jak tvrdil stěžovatel - dislokace přenosových buněk nebyla vztažena k období ledna až dubna 2008; podle městského soudu však tato skutečnost byla zcela nepodstatná a neměla vliv na rozhodnutí o vině stěžovatele, která byla beze všech pochybností prokázána celou řadou jiných důkazů.

Stížnostní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 28. 6. 2010 "v zásadním souladu s napadeným usnesením zjistil, že u navrhovaných důkazů se nejedná o důkazy dříve soudu neznámé ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř."

Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda jím předložené důkazy a tvrzení byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [srov. např. nález

, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (46)].

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu