Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3151/10

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. F. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, 400 01 Ústí nad Labem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2008 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2006 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností, stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv plynoucích z , , 2 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

To spatřuje jednak v tom, že byl dle svého přesvědčení nezákonně stíhán v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu, pročež bylo jeho trestní stíhání od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu. Ve vztahu k trestným činům dle § 255 a § 127 tr. zák. (ve znění rozhodném pro posouzení věci), pro jejichž spáchání byl odsouzen, potom mělo dojít k tomu, že ve sdělení obvinění, podané obžalobě a výroku rozhodnutí soudu nebyla zachována totožnost skutku ani ohledně jednání ani stran následku. Konečně v převážné části návrhu stěžovatel rozporoval především jednotlivé dílčí body připínající se k právnímu posouzení, tak jako již předtím v podaném dovolání. Pro uvedené se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR].

S námitkami v ústavní stížnosti vznesenými se velmi precizním způsobem a nad rámec dosahu dovolacích důvodů obsažených v § 256b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu vypořádal již Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu]. Formuluje-li stěžovatel svou oponenturu vůči jeho rozhodovacím důvodům do obecně vymezené výtky, že "dovolací soud právo na spravedlivý proces porušil vadným odmítnutím dovolání", postačí při takto koncipované kritice na obsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu jako ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování ( y ČR) odkázat. Při shodném náhledu Ústavního soudu jeví se nadbytečným vyložené argumentační úvahy nesoucí se k vyvození verdiktu soudu znovu toliko z formálních důvodů opakovat.

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 30. listopadu 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu