Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2876/10

Ústavní soud rozhodl dne 11. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. A., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem AK se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2010 č. j. -105 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83, za účasti 1) Nejvyššího soudu ČR a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. října 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen "Nejvyšší soud") ze dne 30. června 2010 č. j. -105, jakož i rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83, a to pro porušení článku 36 odst. 1d.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. října 2007 č. j. -55 zamítl žalobu o určení, že žalobce a) (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") je vlastníkem ideálních 5/6 specifikovaných nemovitostí (výrok pod bodem I), dále zamítl žalobu o určení, že žalobkyně b) - J. A. - je vlastnicí ideální 1/6 specifikovaných nemovitostí (výrok pod bodem II), a navazujícími výroky pod body III a IV rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. července 2008 č. j. -83 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. června 2010 č. j. -105 jako nepřípustné odmítl.

II.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. -105.

Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (článek 83y) a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu zjištěn nebyl.

Napadeným usnesením ze dne 30. června 2010 č. j. -105 Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podle ust. věty první a ust. (dále jen ""), neboť zjistil, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ust.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními posoudil přípustnost dovolání. V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč přípustnost dovolání v předmětné věci neshledal. V uvedeném postupu Nejvyššího soudu Ústavní soud žádné porušení ústavnosti neshledal.

III.

Pokud jde o napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí je opožděná.

Dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (ust. odst. odst. 4 ).

V souzené věci podal stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. ve spojení s ust.

Usnesením ze dne 30. června 2010 č. j. -105 Nejvyšší soud dovolání stěžovatele podle ust. věty první a ust. odmítl, neboť zjistil, že proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné ani podle ust. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že v dané věci není dovolání přípustné ve smyslu a b) , a nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu dovolateli vymezenou právní otázku neřeší v rozporu s hmotným právem. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, uvedl dovolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právnímu posouzení věci. Z obsahu dovolání je ovšem zřejmé, že dovolatelé námitku nesprávného právního posouzení věci staví na argumentaci, že odvolací soud při rozhodování nevycházel z jimi označených důkazních prostředků, čímž ovšem nepřípustně uplatňují dovolací důvod ve smyslu ust. , jehož prostřednictvím nelze posuzovat přípustnost dovolání, které směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. Konečně pokud dovolatelé ve svém dovolání "poukazují na nesrozumitelnost odůvodnění...napadeného rozsudku v části odůvodnění rozsudku na str. 3 poslední věta prvního odstavce", nepřípustně tím uplatňují dovolací důvod podle ust. , jímž lze posuzovat přípustnost dovolání podle ust. zcela výjimečně, a to v případech, kdy otázka, zda je či není takové vady, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V této věci ovšem taková otázka dovolateli nastolena nebyla.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. ), tato podmínka však, jak plyne ze shora citovaného odůvodnění usnesení dovolacího soudu, v daném případě splněna není.

Je-li tedy mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ust. a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí jako nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ust. ) - z povahy věci [srov. a contr. ust. nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle ust. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle ust. , ust. ).

Podle ust. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ust. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c) cit. ustanovení] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z pravidla, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle ust. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného pouze podle ust. však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu například není, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně (ust. ) nebo pro neodstraněnou vadu dovolání spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. ust. , s přiměřeným užitím ust. ). Stejná situace nastává v případě, že dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody. Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá (viz též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

V usnesení

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl, že podmínka, že dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení, není splněna také tehdy, když stěžovatel v dovolání zpochybnil pouze úplnost (zákonnost) nebo správnost skutkových zjištění [a uplatnil nezpůsobilé dovolací důvody - srov. , odst. 3 ] anebo když dovoláním zpochybnil sice právní posouzení věci, leč v otázce, na jejímž posouzení rozhodnutí nespočívá [srov. ust. ]. Bylo-li dovolání, přípustné podle ust. , jen z těchto důvodů (jako nepřípustné) odmítnuto, nestalo se tak "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a proto neplatí (srov. ust. ), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího. V uvedeném usnesení

sp. zn.

tedy dal Ústavní soud najevo, že v případě dovolání podaného s odkazem na ust. , při uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá.

Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, kdy stěžovatel v dovolání uplatnil pouze nezpůsobilé dovolací důvody ve smyslu výše uvedeného. Za dané situace, kdy posouzení přípustnosti dovolání v předmětné věci nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu ust. , tedy stěžovateli dobrodiní ust. nesvědčí. Za tohoto procesního stavu věci bylo třeba podle ust. šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 počítat nikoli od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až po té, co Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání, je zřejmé, že tato zákonná lhůta stěžovatelem dodržena nebyla.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. -105 odmítl podle ust. jako zjevně neopodstatněnou; v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ust. jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

II.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. -105.

Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (článek 83y) a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu zjištěn nebyl.

Napadeným usnesením ze dne 30. června 2010 č. j. -105 Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podle ust. věty první a ust. (dále jen ""), neboť zjistil, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ust.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními posoudil přípustnost dovolání. V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč přípustnost dovolání v předmětné věci neshledal. V uvedeném postupu Nejvyššího soudu Ústavní soud žádné porušení ústavnosti neshledal.

III.

Pokud jde o napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí je opožděná.

Dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (ust. odst. odst. 4 ).

V souzené věci podal stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. ve spojení s ust.

Usnesením ze dne 30. června 2010 č. j. -105 Nejvyšší soud dovolání stěžovatele podle ust. věty první a ust. odmítl, neboť zjistil, že proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné ani podle ust. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že v dané věci není dovolání přípustné ve smyslu a b) , a nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu dovolateli vymezenou právní otázku neřeší v rozporu s hmotným právem. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, uvedl dovolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právnímu posouzení věci. Z obsahu dovolání je ovšem zřejmé, že dovolatelé námitku nesprávného právního posouzení věci staví na argumentaci, že odvolací soud při rozhodování nevycházel z jimi označených důkazních prostředků, čímž ovšem nepřípustně uplatňují dovolací důvod ve smyslu ust. , jehož prostřednictvím nelze posuzovat přípustnost dovolání, které směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. Konečně pokud dovolatelé ve svém dovolání "poukazují na nesrozumitelnost odůvodnění...napadeného rozsudku v části odůvodnění rozsudku na str. 3 poslední věta prvního odstavce", nepřípustně tím uplatňují dovolací důvod podle ust. , jímž lze posuzovat přípustnost dovolání podle ust. zcela výjimečně, a to v případech, kdy otázka, zda je či není takové vady, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V této věci ovšem taková otázka dovolateli nastolena nebyla.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. ), tato podmínka však, jak plyne ze shora citovaného odůvodnění usnesení dovolacího soudu, v daném případě splněna není.

Je-li tedy mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ust. a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí jako nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ust. ) - z povahy věci [srov. a contr. ust. nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle ust. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle ust. , ust. ).

Podle ust. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ust. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c) cit. ustanovení] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z pravidla, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle ust. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného pouze podle ust. však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu například není, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně (ust. ) nebo pro neodstraněnou vadu dovolání spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. ust. , s přiměřeným užitím ust. ). Stejná situace nastává v případě, že dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody. Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá (viz též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

V usnesení

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl, že podmínka, že dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení, není splněna také tehdy, když stěžovatel v dovolání zpochybnil pouze úplnost (zákonnost) nebo správnost skutkových zjištění [a uplatnil nezpůsobilé dovolací důvody - srov. , odst. 3 ] anebo když dovoláním zpochybnil sice právní posouzení věci, leč v otázce, na jejímž posouzení rozhodnutí nespočívá [srov. ust. ]. Bylo-li dovolání, přípustné podle ust. , jen z těchto důvodů (jako nepřípustné) odmítnuto, nestalo se tak "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a proto neplatí (srov. ust. ), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího. V uvedeném usnesení

sp. zn.

tedy dal Ústavní soud najevo, že v případě dovolání podaného s odkazem na ust. , při uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá.

Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, kdy stěžovatel v dovolání uplatnil pouze nezpůsobilé dovolací důvody ve smyslu výše uvedeného. Za dané situace, kdy posouzení přípustnosti dovolání v předmětné věci nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu ust. , tedy stěžovateli dobrodiní ust. nesvědčí. Za tohoto procesního stavu věci bylo třeba podle ust. šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 počítat nikoli od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až po té, co Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání, je zřejmé, že tato zákonná lhůta stěžovatelem dodržena nebyla.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. -105 odmítl podle ust. jako zjevně neopodstatněnou; v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2008 č. j. -83 Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ust. jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu