Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3108/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky DIGITAL SERVICE, s. r. o., se sídlem Brno, Jiráskova 50, IČ: 49447581, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Jana Uhra 13, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. července 2010 č. j. -64 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010 č. j. -93, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. listopadu 2010, stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva a svobody, konkrétně práva dle d (dále jen ""), Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na soudní ochranu podle y (dále jen "") a y.

Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že v řízení vedeném před Městským soudem v Brně se MUDr. E. J. (dále jen "žalobkyně") domáhá zaplacení 320 000,- Kč s přísl. po stěžovatelce. Soud prvního stupně uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč z důvodu, že na jeho výzvu nepředložilay k jednání dne 14. července 2010, ačkoli o této své povinnosti věděla od 18. května 2010. Na základě odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty změnil tak, že stěžovatelce uložil pořádkovou pokutu ve výši 5 000,- Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala nesprávnost napadených rozhodnutí, kterou mimo jiné spatřuje v nestejném přístupu ke zmaření jednání žalobkyní a stěžovatelkou a dále v pokynu soudkyně, kdy stěžovatelce přikázala předložit soudu listinné důkazy, které k prokázání navrhla nikoliv stěžovatelka, nýbrž žalobkyně. Na podporu svého tvrzení odkázala stěžovatelka na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 23. února 1996 sp. zn. .

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem.

Podle standardní judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 17. října 2000

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz) jsou pořádkové pokuty ukládané v řízení před obecnými soudy zpravidla zákonnou sankcí za deliktní jednání, zamýšlenou jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Z toho plyne, že osoba postižená pořádkovou pokutou musí mít k dispozici procesní záruky předpokládané v hlavě pátéy, přičemž z povahy předmětné sankce je přitom zřejmé, že požadavky na spravedlivý proces nemusí však být tytéž jako při rozhodování o vině a trestu obviněného dle trestněprávních předpisů. V zásadě nutno požadovat, aby pořádková pokuta byla rozumně proporcionální k deliktu, aby postižená osoba měla možnost se vyjádřit a měla k dispozici přiměřený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ústavní soud konstatuje, že uvedené procesní záruky spravedlivého procesu byly stěžovatelce k dispozici. Stěžovatelka rozhodnutí o uložení pokuty napadla odvoláním, přičemž odvolací soud po zvážení všech okolností snížil výši uložené pokuty na 5 000,- Kč, neboť tuto výši požaduje za přiměřenou.

Za situace, kdy těžiště ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem aplikace ustanovení obecnými soudy, Ústavní soud má za to, že závěry obecných soudů o splnění podmínek k uložení pořádkové pokuty z důvodu, že stěžovatelka hrubě ztížila postup soudu, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (y a Úmluvy), které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadená rozhodnutí nejsou ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelkou citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť tento na posuzovanou věc nedopadá pro zřejmou odlišnost skutkového základu.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 16. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu