Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2871/10

Ústavní soud rozhodl dne 18. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky A. R., zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 7, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 č. j. -35, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dle jako zjevně bezdůvodné odmítnuto její dovolání směřující do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2010 č. j. -20. Tímto usnesením tamní soud jako soud odvolací k opravnému prostředku stěžovatelky zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. října 2009 č. j. -4 a řízení zastavil, přičemž tak s výslovným poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu a v jeho intencích učinil, aniž by se - jelikož byla stěžovatelka zdravotnickým ústavem před jeho rozhodováním propuštěna a takto odpadla podmínka řízení - zabýval věcnými námitkami stěžovatelky. Naposled citovaným rozhodnutím obvodní soud vyslovil, že převzetí stěžovatelky do u zdravotnické péče, Psychiatrické léčebny Praze 8 - Bohnicích, je v souladu se zákonnými důvody ( ), když shledal naplnění podmínek ve smyslu , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka zopakovala v ústavní stížnosti věcné důvody, kterými podložila již své dovolání, a opětovně konstatovala, že z pohledu jejích ústavně zaručených práv je nepřijatelné, aby rozhodnutí soudu prvního stupně v situaci a pro tento důvod, kdy se již nenalézá v detenci, nebylo podrobeno k odvolání věcnému přezkumu. Argumentovala ad absurdum za takto nastalé konstelace nemožností ochrany svých práv, poukázala na iluzornost odkazu Nejvyššího soudu na , ve znění pozdějších předpisů, a domáhala se, aby Ústavní soud jeho rozhodnutí pro porušení základních práv, zakotvených v , 6, , a d zrušil. Dále požadovala, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení hradí stát.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Interpretace relevantního právního rámce provedená Nejvyšším soudem a Městským soudem v Praze není nepřiměřená skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

). Na obsah podrobného odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu postačí takto odkázat. Že se tímto způsobem koncipované závěry nedostávají ani do rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vyložil Ústavní soud již v usnesení

sp. zn.

(viz internetové stránky nalus.usoud.cz).

Pro specifikum daného procesního kontextu se sluší připojit, že Ústavnímu soudu nepřísluší v této souvislosti posuzovat stěžovatelkou argumentačně rozporovanou efektivnost (reálnost) aplikace , ve znění pozdějších předpisů; nicméně pod aspektem ústavně zaručených základních práv ( y ČR) interpretace tohoto ustanovení v jiných kontextech (takto případného nároku na náhradu škody) měla by být prováděna tak, aby posléze nebyla interpretací svévolnou, tj. aby byla interpretací, jež je (bude) konzistentní s tou, kterou použil soud ve stěžovatelkou kritizovaném řízení ( y ČR). To ovšem obecně (mimo rámec jedinečné kauzy) s ohledem na požadavek vzájemné korespondence rozhodování obecných soudů platí potud, není-li zde dána eventualita náležitého užití ústavně akceptovatelných mechanismů, příp. odůvodnění umožňujícího realizaci judikatorní kontradikce (odchylky).

V důsledku uvedeného Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom stěžovatelce nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení citovaného zákona, příp. téhož zákona, nebyly dány v nich předjímané nezbytné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu