Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2950/10

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. a K. S., směřujícímu proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v postupu projednávání odškodnění Ministerstvem spravedlnosti v řízení vedeném pod sp. zn. , Obvodním soudem pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. a Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 8. 2010 se stěžovatelé domáhali zabránění dalším průtahům v projednávání odškodnění dvanáctiletého procesu. Stěžovatelé požadovali, aby Ústavní soud zajistil dodržování ústavních zákonů a lidských práv a svobod v rámci procesu ve věci jejich stížnosti proti nespravedlivému odškodnění a aby soudy přestaly porušovat jejich základní lidská práva a svobody garantovaná a d (dále jen " "). Dále požadovali, aby jim Ústavní soud zajistil přístup k informacím o projednávání jejich stížnosti na odškodnění Městským soudem v Praze pod sp. zn. . Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud stanovil dokončení projednání stížnosti stěžovatelů proti nespravedlivému odškodnění v nejkratším možném termínu.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle písm. d) y Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé podali dne 13. 4. 2010 proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. , který rozhodoval o stížnosti stěžovatelů proti nespravedlivému odškodnění, odvolání, které nyní projednává Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. . Stěžovatelé tak podali ústavní stížnost, ačkoli řízení před obecnými soudy stále pokračuje, a proto nemohl Ústavní soud jejich ústavní stížnost projednat. Jestliže nebyly vyčerpány všechny prostředky, které právní řád stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje ( ve spojení s ), odmítl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný [ ], zčásti pak také jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ]. Pokud totiž stěžovatelé požadovali po Ústavním soudu, aby jim zajistil přístup k informacím o projednávání jejich stížnosti městským soudem, není Ústavní soud k projednání takového návrhu v řízení o ústavní stížnosti příslušný. Ačkoliv podání stěžovatelů vykazovalo četné další vady [stěžovatelé např. nebyli zastoupeni advokátem, ačkoliv vyžaduje obligatorní právní zastoupení], Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj