Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1892/07

Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy, v právní věci stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Václavem Hodkem, advokátem se sídlem Kard. Berana 8, Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -524 ze dne 3. 5. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 25. 7. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), doplněný přípisem ze dne 31. 8. 2007, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") č. j. -524 ze dne 3. 5. 2007.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud") sp. zn. , který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu č. j. -376 ze dne 30. 9. 2004, ve znění opravného usnesení č. j. -424 ze dne 31. 5. 2005, byla P. P. (dále jen "vedlejší účastník") uložena povinnost vydat stěžovateli bezdůvodné obohacení ve výši 16.294,50 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku). Ve zbytku, tzn. co do částky 528.705,50 Kč s příslušenstvím ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi a co do celé částky ve vztahu k další žalované, S. P., byla žaloba stěžovatele zamítnuta (výrok II., III. a IV. rozsudku). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V. rozsudku). Krajský soud následně k odvolání vedlejšího účastníka usnesením č. j. -524 ze dne 3. 5. 2007 změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovateli byla uložena povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 30.000,- Kč a náklady odvolacího řízení v částce 825,- Kč.

Proti posledně uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal porušení svých ústavně zaručených práv plynoucích z a d (dále jen ""), jež spatřoval v tom, že krajský soud postupoval při výpočtu výše nákladů řízení před soudem prvního stupně dle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen ""), ačkoliv tento předpis nebyl v době zahájení předmětného soudního řízení účinný. Dle výslovné dikce , kterým se mění a některé další zákony (dále jen ""), který nabyl účinnosti 1. 1. 2001, se odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízení, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno dne 24. 5. 1999, měl dle stěžovatele odvolací soud stanovit odměnu za zastupování advokátem podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), čímž by došel k částce nepoměrně nižší. Stěžovatel rovněž uvedl, že soud prvního stupně zjevně nerozhodoval bez průtahů a v přiměřené lhůtě, neboť meritorní rozhodnutí vydal až dne 30. 9. 2004, tedy po více než pěti letech od zahájení řízení. Stěžovatel na existenci průtahů v průběhu celého řízení opakovaně upozorňoval, nicméně nebyl soudem prvního stupně ani soudem odvolacím poučen o možnosti podat stížnost na průtahy řízení. V průběhu řízení stěžovatel svůj původní požadavek, spočívající ve vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75.000,- Kč, ve víře v jeho oprávněnost a z obavy z možného budoucího promlčení postupně navyšoval; kdyby obecné soudy rozhodly o jeho žalobě v přiměřené lhůtě, byla by stěžovatelem požadovaná částka výrazně nižší a i základ pro výpočet nákladů řízení by byl odlišný. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu č. j. -524 ze dne 3. 5. 2007 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Krajský soud ve svém vyjádření toliko odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, vedlejší účastník se nevyjádřil vůbec. Jelikož vyjádření krajského soudu neobsahovalo žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodování Ústavního soudu, nebylo stěžovateli zasláno k replice.

III.

Ústavní soud následně napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že krajský soud pochybil při výpočtu výše nákladů řízení. Ústavní soud dal v minulosti ve svých rozhodnutích opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy zásadně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje zcela výjimečně, například jestliže zjistí, že bylo extrémním způsobem porušeno právo na spravedlivý proces nebo bylo současně zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 94, str. 253 a násl.).

Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že krajský soud pochybil, jestliže stanovil výši nákladů řízení před okresním soudem dle , neboť takový postup byl v rozporu s výslovným zněním , v jehož části dvanácté, hlavě I, bod 10 je uvedeno: "Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů." Jelikož bylo předmětné řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti citovaného zákona, měl soud, v souladu s výše uvedeným přechodným ustanovením, použít pro výpočet odměny advokáta (k tomu srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupný na http://usoud.cz). Toto pochybení však v tomto konkrétním případě nebylo, s ohledem na níže uvedené skutečnosti, způsobilé konstituovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

Dle , ve znění účinném ke dni podání žaloby, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2.625,- Kč (počítáno ze stěžovatelem původně požadované částky 75.000,- Kč). Dle údajů obsažených ve spise okresního soudu sp. zn. bylo právním zástupcem vedlejšího účastníka učiněno ve věci minimálně 9 úkonů (převzetí zastoupení, písemné vyjádření, účasti na jednání), za něž mu náležela odměna v celkové výši 23.625,- Kč. Společně se zálohou na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 8.000,- Kč činily celkové náklady vedlejšího účastníka 31.625,- Kč, z čehož mu dle kritéria úspěšnosti ve sporu ve smyslu náleželo 94 %, tedy 29.727,50 Kč. Částka určená dle , dle níž měl krajský soud správně postupovat, tedy byla o 272,50 Kč nižší než částka, jíž musel stěžovatel uhradit na základě napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud již v řadě předchozích rozhodnutí dospěl k závěru, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jinými slovy řečeno, jedná-li se o částku zcela bagatelní, případné pochybení, k němuž došlo v důsledku nesprávné aplikace "jednoduchého" práva, nemá zpravidla charakter zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele; výše uvedené přitom platí tím spíše, jedná-li se toliko o náklady řízení a nikoliv o věc samu. V projednávané věci byl stěžovatel postupem krajského soudu zkrácen maximálně o 272,50 Kč, nejednalo se tedy o zásah, jež by svou intenzitou dosahoval úrovně potřebné pro konstatování porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle y či práva vlastnit majetek dle y. Ústavnímu soudu proto nezbylo než v této části ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Namítal-li stěžovatel, že řízení bylo zatíženo průtahy, Ústavní soud podotýká, že nabytím účinnosti , kterým se mění , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bylo legální definicí ( věta třetí, věta třetí uvedeného zákona) najisto postaveno, že nesprávným úředním postupem, za který stát či územní samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Procesními prostředky k ochraně práva narušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy jsou proto napříště uplatnění nároku na náhradu škody v předběžném projednání, resp. žaloba u obecného soudu, jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže stěžovatel tyto prostředky nevyčerpal, je ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti průtahům v již ukončeném řízení, nepřípustná [ ].

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu