Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2890/10

Ústavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. G., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 9/118, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2009 č. j. -70 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2010 č. j. -128, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozsudků vydaných v řízení o snížení výživného, a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o jeho návrhu na snížení výživného pro jeho nezletilého syna. Stěžovatel rekapituluje své námitky, které předložil v předchozím řízení, a tvrdí, že obecné soudy nezohlednily snížení jeho majetkových a výdělkových poměrů, které jednoznačně vyplývalo z předložených přiznání k dani z příjmu. Postupu obecných soudů dále vytýká nesprávnou interpretaci a aplikaci zákona o rodině a tvrdí, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí skutečnostmi a výpočty, které vykazují rozporuplnost s listinnými důkazy.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v § 96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat rozhodnutí obecných soudů o jeho návrhu na snížení výživného, a tak přehodnocovat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé dítě.

Ústavní soud neshledal stěžovatelovy námitky vůči postupu obecných soudů důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, soud prvního stupně i soud odvolací při rozhodování o návrhu stěžovatele na snížení výživného postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a . Své závěry oba soudy řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily a Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozsudky došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi obecné soudy již dostatečně zabývaly.

Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu