Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2749/10

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. L. Z., zastoupeného Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem v Praze 6, Hošťálkova 46, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2010 č. j. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatel navrhl zrušení výroku II. výše označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud"), což odůvodnil tvrzením, že jeho vydáním došlo k porušení jeho základního práva zaručeného v a d (dále jen " "). Jedná se o výrok, kterým odvolací soud rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení.

Z ústavní stížnosti a z kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2010 č. j. -54, které však posléze vzal zpět. Na základě této procesní situace odvolací soud zastavil odvolací řízení (výrok I. napadeného usnesení) a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovanému) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.474,- Kč (výrok II. napadeného usnesení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud mohl přiznat vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil. Tato účelnost však nebyla dána, neboť o odvolání nebylo ani jednáno. Podle stěžovatele právní závěr odvolacího soudu přehlíží kontext právní úpravy, odvolací soud limitoval dispozici stěžovatele s předmětem řízení, ignoroval konkrétní okolnosti řízení a namísto výroku, jímž by stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo řízení zastaveno, mechanicky aplikoval ustanovení věta první . Stěžovatel tvrdí, že formalistický přístup odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení vybočuje z očekávatelné interpretace procesního předpisu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v kritice odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 65).

Zároveň Ústavní soud v řadě rozhodnutí zdůraznil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip "rovnosti zbraní" podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotven v ustanovení a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě (nálezy

sp. zn.

,

,

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 87, svazek 38, nález č. 180 a svazek 42, nález č. 135).

O případ porušení principů spravedlivého procesu se v posuzované věci nejedná. Odvolací soud na základě zpětvzetí odvolání stěžovatelem postupoval dle a odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil tak, že stěžovatel zpětvzetím odvolání z procesního hlediska zavinil, že odvolací řízení bylo zastaveno, a proto je povinen nahradit náklady odvolacího řízení vedlejšímu účastníkovi. Odvolací soud při svém rozhodování aplikoval příslušná ustanovení a a své rozhodnutí řádným způsobem odůvodnil. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem, že rozhodnutí odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení vybočuje z očekávatelné interpretace procesního předpisu. Z odůvodnění jeho usnesení vyplývá, že dostatečně objasnil a odůvodnil důvody, které jej vedly ke konečnému rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolacím soudem zvolená interpretace podústavního práva nepředstavuje porušení principů spravedlivého procesu.

Navíc lze, vzhledem k výši náhrady nákladů řízení, stanovené v napadeném usnesení odvolacího soudu, věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov.

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 34, str. 421).

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení výše zmíněných práv stěžovatele nedošlo, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu