Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2815/10

Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti R. D., zastoupené JUDr. Ing. Danielem Srncem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 15. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva zaručovaného , d, jakož i a y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu.

Napadeným rozsudkem byl jeho výrokem pod bodem I. potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Písku, jímž bylo určeno, že žalobce byl v pracovním poměru u stěžovatelky v době od 6. 2. 2007 do 30. 6. 2009, přičemž odvolací soud, jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, námitce stěžovatelky, že pracovní poměr, pokud vůbec mezi účastníky vznikl, skončil již dne 18. 3. 2009, nepřisvědčil, neboť, jak uzavřel, tímto dnem stěžovatelka pouze přestala přidělovat žalobci práci, ale z její strany k žádnému úkonu směřujícímu ke skončení pracovního poměru k tomuto datu nedošlo.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka bez bližší ústavně právní argumentace v podstatě namítá extrémní nesoulad závěru soudu se skutkovým stavem "zcela fatálně nesprávné skutkově právní posouzení ve věci dne ukončení pracovního poměru", přitom shora citovaný závěr soudu zpochybňuje údajem uvedeným samotným žalobcem v žalobě o tom, že mu stěžovatelka již 18. 3. 2009 řekla, že pro něj nemá práci a dál jej nebude zaměstnávat. Z uvedeného pak dovozuje jasný úkon - skončení pracovního poměru okamžitou výpovědí zaměstnavatele zaměstnanci s tím, že jakékoliv úvahy stran neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru pro nedodržení náležitostí požadovaných nejsou pro případ na místě, a to pro nedodržení lhůty uvedené v ustanovení

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky napadeným rozhodnutím Ústavní soud nezjistil. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jež Ústavní soud považuje za ústavně konformní, dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu nepřisvědčil stěžovatelce v jejich námitkách, přitom Ústavní soud zdůrazňuje svou roli a judikaturu, v níž dává opakovaně najevo, že není soudem další instance v soustavě obecných soudů a není v jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy znovu, a to ani tehdy, kdyby se s jejich hodnocením sám neztotožňoval (např. rozhodnutí

sp. zn.

). Kromě toho argumentace stěžovatelky projevem její vůle dne 18. 3. 2009 pomíjí povinnost doručit písemnosti týkající se skončení pracovního poměru do vlastních rukou zaměstnance ( ). Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí tak možno odkázat a uzavřít, že tímto rozhodnutím ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 26. října 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu