Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1917/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Ivo Ďopanem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2010 č. j. -947, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. července 2010 a doplněnou podáním ze dne 4. října 2010, stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že v řízení před soudem prvního stupně i v řízení před soudem odvolacím byl porušen y (dále jen " ") a d (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") , aniž nařídil jednání, usnesením ze dne 17. června 2009 č. j. -746 zamítl žalobu stěžovatele o povolení obnovy řízení o snížení výživného. Proti tomuto usnesení se stěžovatel v zákonné lhůtě odvolal a namítal, že okresní soud nesprávně dovodil, že jím navrhované důkazy byly soudu známy již při předchozím rozhodování a soud je vzal v úvahu a namítl podjatost senátu 26 Co Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"). Krajský soud v usnesení napadeném ústavní stížností uvedl, že rozhodnutí okresního soudu trpí nepřesnostmi a chybami a k projednání žaloby mělo být nařízeno jednání. Toto pochybení odvolací soud zhojil tím, že jednání nařídil a ponechal prostor stěžovateli k uplatnění jeho tvrzení a důkazů ve smyslu Krajský soud poté usnesení okresního soudu potvrdil a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že neshledal žádný z důvodů uvedených v a b) , pro které by měl povolit obnovu řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků, neboť obecné soudy hodnotily navržené důkazy nepřijatelným způsobem. Odvolací soud podle tvrzení stěžovatele nenapravil chybnost rozhodnutí soudu prvního stupně a svým vlastním rozhodnutím nejen že neposkytl ochranu právům stěžovatele, ale naopak se svévolností svého rozhodování podílel na porušení práv stěžovatele zaručených u a u.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudů.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud ve věci nařídil jednání, čímž napravil pochybení učiněné soudem prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl základní důvody, z nichž vycházel. V závěrech učiněných odvolacím soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení dovodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. října 2010

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu