Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 379/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci stěžovatele Ing. V. B., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2007 č. j. -56, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2007 č. j. -38 a proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 1998 č. j. RP 1-9280/2673-R-SO-/2/, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 11. 2. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, jenž posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení, resp. revize výše citovaných rozhodnutí obecných soudů a rozhodnutí pozemkového úřadu, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Jádrem ústavní stížnosti je pak skutečnost, že obecné soudy - posuzujíce určovací žalobu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též " ") - vycházely podle z rozhodnutí pozemkového úřadu rozhodujícího o restitučním nároku stěžovatele, respektive stěžovatele a jeho bratra. Tento postup napadl stěžovatel již ve svém odvolání [srov. č. l. 41 Ústavním soudem vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. ] proti v záhlaví citovanému rozhodnutí prvostupňového soudu a svoji argumentaci - byť v obecnější podobě - využil i pro ústavní stížnost.

Stěžovatel v této souvislosti dovozuje, že pokud obecný soud rozhodující v občanskoprávním řízení vychází z rozhodnutí ve smyslu , pak vlastně rezignuje na svoji nezávislost, neboť i takové rozhodnutí správního orgánu by měl soud přezkoumat (v odvolání k tomu stěžovatel ještě dodal, že i kdyby rozhodnutí pozemkového úřadu napadl podle tehdy platné právní úpravy, pak by i rozhodnutí správního soudu odporovalo spravedlivému procesu, neboť tehdy byl správní soud toliko soudem kasačním).

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával zejména ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z nichž tato rozhodnutí vzešla a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Ke konkrétním námitkám stěžovatele pak Ústavní soud uvádí toliko následující:

1) Ústavní soud opakovaně judikoval, že na základě obecných občanskoprávních předpisů [ nevyjímaje], nelze obcházet speciální restituční předpisy (ostatně ke shodnému závěru dospěl i prvostupňový soud v napadeném rozhodnutí).

2) Ze soudního spisu ani z ústavní stížnosti samotné neplyne, že by stěžovatel proti shora zmiňovanému rozhodnutí pozemkového úřadu podal alespoň odvolání, natož aby využil opravných prostředků, které mu poskytovala tehdy platná právní úprava takzvaného správního soudnictví - tuto stěžovatelem zvolenou procesní taktiku pak ale nemůže bez dalšího napravovat obecný soud rozhodující v občanskoprávním řízení.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti podle jako zjevně neopodstatněnou a zčásti podle ustanovení , bez přítomnosti účastníků, jako nepřípustnou - nepřípustná je v té části, je-li jí napadáno rozhodnutí pozemkového úřadu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. října 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu